Aktuality
Příspěvky
Konce války se dočkali jen mrtví
22. 4. 2022
Jsou slova vyslovená před několika tisíci lety vrcholným řeckým filozofem Platónem. A míní se tím asi, že lidské dějiny jsou nepřetržitým sledem válek, ozbrojených konfliktů a speciálních vojenských operací. Takže my živí, se na naší planetě zřejmě konce války nedožijeme. Čeho se ale pravděpodobně dočkáme je sobota za čtrnáct dní, přesněji 7.5. v 10.00, kdy se sejdeme v kostelíku na tradičním setkání ke konci 2.světové války. Budeme sloužit panychidu za její oběti a také dozajista zazní poezie a próza věnovaná tomuto období. Jste srdečně zváni na tuto aktuální událost.
Déšť sobě neprší, ne sobě slunce svítí, vždyť jsi tu pro jiné, ne pro své vlastní bytí.
Je soudný den
17. 4. 2022
Začněme pěkně od konce. Soudný den byla poslední skladba, kterou jsme společně pěli na včerejším velikonočním setkání. Její obsah je velmi aktuální, je o našich vinách, o Soudci a procesních okolnostech na naší krásné planetě. Po jejím dozpívání jsme zjistili neuvěřitelnou skutečnost. S námi asi pětatřiceti vokalisty ji pělo i pět přítomných soudců a jeden advokát. Tak profesně pravdivě tato skladba snad u nás ještě nezněla. Když uvážíme, že na nedávném silvestru při vánočních koledách bylo v kostelíku přítomno šest lékařů, tak to začíná vypadat, že hostíme různorodá odborová sdružení. Příště se těšíme na přítomnost kovovýrobců. Jinak samotný den byl zcela aprílový, počasí bylo u dna své výkonosti, lehce poprchalo na teploměrovou nulu a zdálo se, že nás nikdo v údolí Jesenného potoka nenajde. Ale našlo se, asi padesát odolných a zároveň velmi šikovných tvorečků. Ano, tvořili pomlázky pod vedením paní z ČSOB, u jejíhož velkého stolu byla zároveň korálková dílnička na náramky. Ještě jeden v barvách krásné trikolory mám na ruce. Hned vedle mladá studentka zdobila vejce sedmikráskami a výsledný efekt navozoval jarní rozměr. Opodál vládla svému stanovišti paní Zbranková, která produkovala jednoho textilního ptáčka za druhým. Poblíž ležící proutěný košík vydával své tajemství rukama paní Šustrové v podobě panenek z lýka. Byly posléze krásně zabaleny a jejich tvůrci obdrželi za odměnu esteticky dokonale vyformátovanou sladkost. Páté stanoviště ovládla paní od Prahy, která nás učila tajům zdobení vajíček voskem. Na dálku tímto způsobem zdravíme naše tradiční učitele řemesel, kteří tentokráte byli v nemocenském stavu, ale na které se příští rok velmi těšíme - p.Voženílka, p. Čeladníkovou a p.Čeladníka. Počasí nám sice nepřálo, ale zato vše ostatní bylo velikonočně prosvětleno. Vládla neuvěřitelně dobrá pohoda, která nebyla zapříčiněna svařeným vínem, ale samotným dnem a těmi kdo do něj vstoupili s nasazením. Zpívalo se, hovořilo se, tvořilo se - proč bychom se netěšili.
Rád slyším zpěvy znít, vždyť bude probuzeno, tím jejich hlaholem, mé tělo i mé jméno.
Velikonoce 2022
9. 4. 2022
Aniž bychom si to běžně uvědomovali, tak slavíme velikonoce již skoro 2000 let. To už je slušná tradice, kterou stojí za to udržovat při životě. V kostelíku budeme příští sobotu 16.4. od 9.00 slavit v duchu lidových zvyků a to především pletením pomlázek, zdobením vajíček, tvorbou lýkových panenek či výrobků z pediku. Nově také vyzkoušíme jak nám na rukou budou slušet náramky z korálků. Nabídka pro naše ruce, hlavy a srdce zdá se bude pestrá. V 11.00 po dvou letech nucené odstávky naše hlasy dají rozeznít skladbám skupiny Spirituál kvintet, po kterých se mi již velmi stýskalo. Zvláště se těším na píseň s krásným názvem Soudný den. Jste tedy srdečně zváni na společně dotvořované dopoledne.
Noc vzchází z podsvětí, den prýští z nebes klínu, a na zemi suď sám, je přísvit polostínu.
Kostelní šlapka
7. 4. 2022
Dvakrát jsem v minulém týdnu byl ve společností jedné kostelní šlapky. Ano i faráři mají v popisu práce setkávat s takovými ženami. Jednalo se o blondýnu středního věku, velmi temperamentní s podmanivým slovním projevem. V podstatě se jí nedalo odolat, když mi na jedné vernisáži fotografií řekla, že by ráda se mnou šla, do kostelíku. Den se krátil a tak jsem jí řekl své ano. Po našem příchodu se stal div. Vytáhla ze své tašky pět svíček, co svíček, přímo mohutných svící zajímavých barev. V pořadí - červená, bílá, modrá a žlutá, modrá. Tyto svíce byly zapáleny a tato zapálená hříšnice se začala vřelými slovy modlit za jedno válečné ohniště. Byl to nesmírně silný okamžik, který sice přímo nevyřeší tíživý průběh války, ale lehce pohnul dvěma přítomnými srdci. Za dva dny ony svíce dohořely a v pískovém podloží se slily v jeden promíchaný voskový obrazec. Jak symbolické. V evangeliu si můžeme přečíst pamětihodná slova o tom, že celníci a prostitutky nás "spravedlivé" předcházejí do království nebeského. Pro milovníky přesnosti, ona žena je šlapkou, protože v jednom kostele šlape do pedálu, aby poháněla historické varhany při službách Bohu. Tedy šlápněme taky do toho.
Dvojitá smrtka
7. 4. 2022
Vynášení morany se v našich obcích příliš neděje, ale aby se v jednom místě vynášela smrtka nadvakrát, tak to už bývá skoro rarita. A tuto neobvyklost jsme minulou sobotu zažili. Bylo sněhu jako o pravých vánocích, lehce chumelilo a tak se nás přes třicet jarně naladěných sešlo už snad u patnáctého vynášení. Ono totiž asi tři týdny před tím bylo slunečné počasí ve kterém se zdálo, že vesna zvítězila a nepotřebuje naší pomoci. Omyl. Jaro v Horní Lipové se neřídí neodhadnutelnými meteorologickými tajemnými procesy, ale tvrdou skutečností - pokud mařocha vyneseme je jaro, pokud ne tak není. Smrtka letos byla velmi objemná, opět stvořená z nepokosené speciální velejemné trávy, která se nachází u rybníčku poblíž kostelíku. Jako první se jí ujal v nesení nový pan soused a zároveň soudce z jižní Moravy s charakteristickým příjmením Smetka. Stačí zaměnit jedno písmeno a osoba se může proměnit, kdo z nás má takové štěstí? Opět v průvodu zněly staré říkanky předků v podání Zdeňka Korčiána, které se snažil aktualizovat do moderního modro-žlutého oparu. V cíli naší cesty na mostku u Kovárny pak došlo k masakru nebohé ženy s kosou v obvyklém pořadí - kamenování, zapálení a utopení. U kamenování byli zvláště agresivní milé děti, jakoby znali pravdivost úsloví - co se v mládí naučíš... Vizuálně bylo nesmírně působivé hoření plovoucí figuríny v tiché vodě místního potoka. Poté nás Josef Sekula uvedl do svého podniku a velkoryse hostil čajem, slivovicí a bábovkou. A co avizované druhé vynášení? Celou akci měl fotit renomovaný fotograf, režisér, scénárista a spisovatel Ivan Fíla, ale vlivem různých obtíží dorazil na místo činu až po našem "zločinu". Tedy pozdě. Byl velmi smutný a tak jsme ad hoc vyrobili smrtku novou pokrokovou. Stačilo k tomu březové koště a prostěradlo, které byli po ruce. A pan Fíla se činil, aranžoval výrazné účastníky vynášení (na čele se Zuco Zajíčkem) do objetí s druhou smrtí a tak jsme nakonec byli všichni spokojeni. Morana odplula ze vsi a my ještě dvě hodiny rozprávěli o příbězích, které v našem kraji zažívají "obyčejní" lidé. Možná si je přečtete v nové knize pana Fíly.
Dvě svíce
3. 3. 2022
Nikdy nevěř prvnímu dojmu, je vždy pravdivý. Tak na tento bonmot jsem si vzpomněl včera večer, když jsem šel zamykat kostelík. Někdo v něm zapálil dvě veliké bílé svíce a můj první postřeh byl - jsou to svíce za dva národy, které proti sobě již týden bojují. Celých sedm dní nějak těžko trávím, že východní a západní geopolitické zájmy o sebe křesly a na Ukrajině začal požár, který může přeformátovat svět jinak než jsme jej prozatím znali. Včera jsem četl myšlenku od Bruna Bettelheima, německého žida, který byl vězněm koncentračního tábora, o tom co mu pomohlo přežít. Pravil, že v tíživých situacích dochází ke štěpení osobnosti - na toho kdo pozoruje a toho, komu se to všechno děje. Kdo pozoruje má šanci zachovat si vnitřní "já" a svoji identitu, ti druzí jsou ochotní všechno udělat a všemu se podřídit. Samotného Bruna zachránilo jenom to, že se stal pozorovatelem. Tato myšlenka mi velmi pomohla v současném válečném ideovém běsnění a možná pomůže i vám. A ten člověk co v kostelíku zanechal obě svíce jakoby znal starou hebrejskou moudrost - Lepší než nadávat na tmu je zapálit světlo.
Když zápor jako klad znáš přijmout bez rozdílu, pak štěstí jako žal dá duši mír a sílu.
Jarní tradice
24. 2. 2022
Byť na povrchu světa aktuálně panuje zima, pod povrchem, v hloubce začínají zázračné procesy, kterým se odedávna říká jaro. Tento magnetismus příchodu života je velmi mocný, jsme jím prosáklí, tedy pokud nás "civilizace" úplně nepřeválcovala. My nepřeválcovaní se sejdeme v sobotu 2.dubna před domem U ospalého heligónu tentokráte ve 14.00 na tradičním vynášení smrtky. Vše bude jako obvykle - v průvodu za slov lidových říkadel dojdeme až ke Kovárně, kde vyprovodíme zimu ze vsi kameny, ohněm a vodou. Poté se ohřejeme v penzionu a družně popovídáme. Ať žije jaro.
Smrt neděsí mne, vždyť jenom projdu jí, až tam, kde v myšlenkách už teď se raduji.
Ave crux
11. 2. 2022
Buď pozdraven nejuniverzálnější symbole Evropy. Ano, je to stále ještě kříž, který v sobě spojuje horizontálnost našeho bytí s vertikálou našich nadějí. Tak tento kříž nám byl doručen minulý týden v symbolický den 2.2.2022. Původně měl být dopraven o den dříve, na výročí svěcení (1.2.2013) základního kamene kostelíku, ale dopravní situace přes sedla nebyla příznivá. Kříž přijel spolu s dárci, v kostelíku jsme s ním odsloužili akafist a teď budeme čekat na jarní počasí k jeho instalaci na vrcholek naší sakrální stavby. Viz příspěvek z října 2021. Je právě tak akorát veliký, rovnoramenný, chromový s prolisy a jak pevně doufám vydrží tu na věky. Nebo aspoň na furt.
Jen mírou radosti chceš zkusit duši svoji? Až kříž ti ukáže, zač tvoje nitro stojí!
Nekončící koledování
31. 1. 2022
I když je tříkrálové koledování již za námi tak jsou momenty, kdy si na ně vzpomenu a ono ožije. Třeba když jsem četl výsledky sbírky za Lipovou. Bylo potěšující, že ze tří vesnických pokladniček se vybralo bez mála 30.000 korun. Naše hornolipovská po-kladna dosáhla v zatímní historii rekordních takřka 15.000 a to i díky kombinování, chvíli byla umístěna v kostelíku a chvíli putovala po domácnostech. Možná, že příští rok "i kdybychom měli kovid všici, tak vstanou noví koledníci, tříkrálový prapor zavlaje" a když budeme mít pokladniček třeba pět, tak zaatakujeme čelná místa v okresní králové hitparádě. Úplně jsem v předchozím příspěvku pozapomněl na jeden oka mžik z koledování, či spíše z pokoledování. Šel jsem v podvečer, ten den, se podívat do kostelíku, zda je tam dostatek svíček a tu jsem narazil na skupinku asi dvanácti žen, které uvnitř pěli koledy. Nedalo se nepřidat a když posléze vytáhli z batůžků své malé hudební nástroje, byl to takřka dokonalý vokálně-instrumentální rozměr. Apropó, zpíváte si ještě koledy? Nedávno mě navštívil jeden muž, který byl účasten vánočního zpívání a prohlásil, že se ženou ze zapůjčeného zpěvníku si denně pár koled přivedou na svět. Následování hodná záliba.
Bůh nebe prodává. A zač? Hle na otázky, je tato odpověď : Ne za moc, za píseň lásky.
Cesta ze sta
16. 1. 2022
Každý den se vydáváme na stovky různorodých denních cest, tu za povinnostmi, ondy za radostmi a někdy se tyto dvě cesty spojí. Tu pak zažíváme velké souznění s veškerenstvem i když se tento div neděje zas až tak často. V sobotu se toto dělo v rámci tradiční Tříkrálové sbírky. Tentokráte jsme nešli koledovat jako obvykle již 1.ledna dopoledne, ale až 15.1.,tedy den před ukončením této celorepublikové akce. Nelitovali jsme. Počasí bylo slunečné a tak jsme lehkým tanečním krokem, zcela oproštěni od tíhy povinnosti vysbírat co nejvíce, začali spíše než peněžní úlovky počítat setkání s lidmi. A bylo jich nečekaných, tu dvojice turistů obdržela posvěcenou křídu, neboť k nim domů se králové nedostali. Tu jsme vyslechli barvité líčení osudů kohouta hrdiny, které byl odnesen velkou vodou a za týden si našel cestu zpět, aby byl zanedlouho zdáven liškou, avšak nečekaně vstal ze skoro mrtvých. Tu jsme byli na pastvě svědky vyhrávání třem králů ze zbrusu nové fujary (zněla neuvěřitelně autenticky a biblicky). Tu nám dobrá rodina štědře inflačními papírovými bankovkami vystlala pokladničku, ačkoliv již její členové jednotlivě předtím darovali ve svých kostelích. Tu nám rodinka nenadaná v tom okamžiku velkou hotovostí, začala snášet naturálie ve voňavých podobách tekutých i pevných. A nakonec nás jedna rodinka, již po třech hodinách uchozené, usadila ve své zimní zahradě a posléze odvezla domů autem. Takových podobných situací bylo v sobotu přehršel. A to jsme prosím ten den začínali kovově pouhou pětikorunou (dárkyně asi cizinka neznalá místních obyčejů) a končili padesáti korunou (podnikatelky, která byla tak chudá, že víc neměla), ale přesto jsme nakonec měli v kasičce přeplněno papírovými platidly. Avšak zisk v podobě nádherných a radostných setkání s lidmi je nade všechny poklady světa. Ten den jsem se o tom definitivně přesvědčil.
Co křiku o dobru, co řečí o něm znám, leč dobro nejvyšší je skutek, přísahám.
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27