Aktuality
Příspěvky
1.1.2021 v 11 hodin 11 minut
1. 1. 2021
Jsem usedl k počítači, abych se znovu potěšil. S čím? S krásným včerejším posledním dnem roku. V kostelíku jsme sloužili díkůvzdání za končících 365 dnů, tedy přesněji 8 760 hodin, které i když se to nezdá, ve své většině byly nádherné. Chrám byl ozářený světlem svící (nemáme v něm žárovky, Edison se asi obrací v hrobě). Především ikony s kovovým okladem jako věčná zrcadla vyzařovaly do tmy lesk sváteční doby. V kostelíku se podobně jako v nás mísilo světlo s temnotou a do tohoto vizuálního představení se přidávali děkovné hlasy přítomných. Na našich obrovitých okenních sklech mráz vykouzlil nebývalou záplavu bílých orientálních dekorů zrozených pouze z vodní páry a mínusové teploty. Po 40 minutách akafistu jsme chtěli přistoupit k naší "koronavirové" bezpečné jedné koledě a jít domů na pohádku Pyšná princezna. V tom se otevřely dveře a do vánočního šestiúhelníku vešlo několik skutečných princezen. Pár mladých žen se svými dětmi putovali pěšky z Jeseníku do kostelíku, byli tady i loni, a tak si řekli, že to zkusí i v letošním "morovém" ovzduší. Pyšná princezna počkala a my poddaní svého Krále jsme pěli hodinu k poctě novorozeného betlémského kralevice. Opět jako řízením odněkud, nás bylo akorát povoleně zpívajících a neodpustili jsme si na závěr zanotovat část písně z oné pohádky z roku 1952 - ...ten kdo s námi nezpívá, ten už umřel za živa...
Mou dobrou zprávu hlásej
25. 12. 2020
Vrátil se den, kdy písně zní, mou dobrou zprávu hlásej, zpívej v čas vánoční... Tento text sváteční písně od Spirituál Kvintetu se včera ukázal být tak pravdivý. V čase, kdy nebesa nebíle plakala štěstím (nepoeticky řečeno pršelo), že vydává lidem toho, který je Bezejmenný a zná každého z nás po jméně, se stala událost. V 11.00 se nás v kostelíku, jako tehdy v Betlémě, spontánně sešlo 9+1 (slušné bydlení) povolených zpívajících. Zněly vánoční koledy a písně jako v předešlých letech, akustika v nenaplněném kostelíku byla uchvacující a ti kteří museli přijít, koncentrovaně a dezinfekčně pěli celému vesmíru tu dobrou zprávu, že je tu s námi Bůh (+1), který je takřka za všech okolností Pozitivní a je prostě Jednička. Neúčastníci, milí neševci, nebuďte smutní, omezeně zpívat se dá všude a to neomezené množství zimních písní. Na závěr dobře temperované hodiny, jsme si připili svařeným "čajem" a vizionářsky pohlédly do příštího vánočního zpívání 2021. V mlze věku budoucího byl vidět zaplněný kostelík, zněly melodie doby Božího narození a také verše Františka Kožíka, který každoročně po více než 50 let, vždy k poctě zlatého data 24.12., napsal jednu báseň. Ochutnejme kousek dortu z jedné z roku 1954 - "Nade všechno miluji to stříbro zvonku, zamženého šťastným dětským dechem, svíčky hodin sálající zbožným spěchem, něhu ozdob na vánočním stromku. Mraznou hvězdu na nebeském čele, milenecké ticho bílých parků, záři ulic plnou příštích dárků..." Již teď se na ně a na vás těším.
Proč se u vás vlastně nesmí zpívat?
21. 12. 2020
Minulý příspěvek končil pohádkovým motivem, tak proč s ním dnes nezačít. Proč se u vás vlastně nesmí zpívat? Jistě jste poznali vysoce sofistikovanou otázku krále Miroslava k ševci, na hranici obou království. Švec říká důvod, že to zdržuje od práce a poté dodává památnou větu - Jo tady se dějí věci! Pokud si dnes ještě někdo myslí, že pohádky nemají pravdu, tak je buď nezná (jejich nejvnitřnější poselství) nebo netuší skoro nic o dnešku (zpěv neomezovali ani hnědí ani rudí). Víme, že v našem království není povolen zpěv více než 10 osob ve vnitřních prostorech, musí být 2 m od sebe a být orientálně zahaleni. Což v našich minimalistických kostelíkových rozměrech prostě nejde dodržet (schází se nás okolo 50 a koho z nich vybrat? Třeba jenom ty, co už coronu prodělali? ). V písmu stojí památná věta - co je Božího dejte Bohu a co je císařovo dejte císaři. Takže jako dobří poddaní poslechneme silného PSA a společně, jak jsme zvyklí zpívat nebudeme. Ale samozřejmě dáme náš "božský" zpěv Bohu a to formou pohádkového ševce. Kostelík bude ve svátky (jako ostatně vždy) stále otevřený, otevřené bude i okno, kterým proudí dovnitř ten nejčerstvější vzduch, na stoličce budou vánoční zpěvníky. Takže, kdykoliv můžete individuálně přijít a dle našich not si zazpívat, kolik bude hrdlo ráčit. Faktem zůstává, jak praví císařův epidemiolog, že společný zpěv je jedna z nejrizikovějších aktivit. Vskutku po tři poslední roky (pokud mě paměť neklame), po skončení vánočního zpívání v kostelíku, mi klíčoví interpreti koled vždy onemocněli zánětem nosohltanu. Takže rizika čehokoliv virového jsou skutečná. Dnes je nejdelší noc v roce, ale zítra už bude slábnout a proto si pro naději připomeňme aktuální a geniální Svěrákovu píseň - Slyš koledu si dítě zpívá, hlas má trochu tklivý, však v jablku se hvězda skrývá, budem dlouho živí...
Okouzlení událostí
20. 12. 2020
Moderní doba se svou racionalitou a účelovostí často vyhání z tohoto světa pohádkovost(kreativitu) a kouzelnost(nevšednost) . Samozřejmě nějaké ty okouzlující ostrůvky v čase se ještě na chvíli nečekaně vynoří a napnou naše plachty všednosti k plavbě do vod fantazie (nikoliv topící se utopie). V tomto týdnu do kostelíku přišel jeden takový podivuhodný námořník, jistě znáte jeho jméno - Tomáš "Aragorn" Hradil, chodec (šel pěšky až do Compostelly), hraničář (miluje pohraniční aktivity). Přinesl čerstvě "narozenou" knihu Zmizelé Jesenicko, 2.díl, krásná publikace o paměti a její resuscitaci. Ale hlavně přišel s informací, že v příštím roce vyjde 3.díl věnovaný poutním místům na Jesenicku. Ve kterém možná, ke 14 starým nejvýznamnějším, bude připočten i náš nový kostelík. Dále v jeho hlavě vzniká, pro někoho bájná, pro někoho báječná, myšlenka, kterou začíná se svou vznikající organizací Brontosaurus Slezsko, přivádět na svět. Inspiroval se v Tyrolsku, kde podobný program již léta funguje. Je to program navazující na činnost dávných okrašlovacích spolků, který má za cíl zkrášlovat nejen přírodu, památky, místní ekonomiku, ale především vztahy. Má pracovní název "Západoslezské království" nebo též "Svatá země Slezská". Také se po těch slovech cítíte jakoby přenášeni do pohádkového světa králů, princezen a starých "dobrých "časů, které sice nikdy ideálně neexistovaly, ale mohou převelice inspirovat (vdechovat) sílu do našich slábnoucích konzumních údů. Ať tedy žije pravý král.
Pohlédni k obloze, na krásy exploze
18. 12. 2020
Nevím jak vy, ale já se snažím dopřát si každý den několika minut různorodého luxusu. Tak tomu bylo i včera večer, kdy se podle starého kalendáře slavil svátek sv.Barbory a ona, když byla otcem kdysi dávno zavřená ve věži (ti otcové nemají vůbec žádnou fantazii při střežení dcer) pozorovala skvostnou hvězdnou oblohu. A při patření na celý nekonečný orchestr vesmírných těles se jí otevřela mysl k poznání podstatného. Včera pozdě večer při zamykání chrámu mě bylo dopřáno vzácného zboží, 300 sekund jsem si prohlížel myriády hvězd nade mnou. U kostelíku je totiž občas (když lampy nesvítí) minimálně světelného smogu a tak jsem, se zakloněnou hlavou naprosto spontánně recitoval známý chvalozpěv - "Zřím tvé nebe zářící hvězdami, Kterak jsi bohat, kolik je u tebe svitu. V paprscích těles nebeských hledí na mne věčnost, jak malý a nicotný jsem, avšak se mnou jest Hospodin. Jeho milující pravice všude mne chrání." Poté se mi v mysli oprášila stará moudrost, která zní - co je nahoře, je i dole. A bylo mi nějak ticho na duši. Dnes ráno to ticho dozrálo, pustil jsem si k poctě sv.Barbory, Weihnachtsoratorium J.S.Bacha (co také jiného v tomto čase ve starém sudetském domě) a při jeho 70 minutách bylo ručně napsáno množství vánočních pohlednic pro příznivce památníku v horách. Na půdě jsme také oprášili jednu starou původní hvězdu (neošizenou na materiálu) a pověsili ji do kostelíku, aby mágové od východu našli co hledají. Její záři, ihned po setmění, tam také denně můžete pozorovat a tak se nám reálně podařilo dát dolů to, co bylo nahoře.
Zelený plášť
17. 12. 2020
Když jsem dnes v 8.45 stál na nádraží v Horní Lipové (Bílý potok) otočený směrem ke kostelíku, tak jsem dlouho nemohl odtrhnout zrak od viděného. Kostelíkové údolí až po Lví horu (1 040 m.n.m.) bylo osvětleno záplavou slunečních paprsků, všude jinde kolem zataženo, tmavo. V tom kontrastu vynikla neobyčejná krása toho osvíceného. Horizont Lví hory vskutku evokuje prohnutého lva číhajícího na kořist a v plošném pohledu na Dlouhou dolinu jsem viděl něco, co je ve filmech přístupno pouze mládeži nad 18.let. Celá dolina se, správným pohledem, změnila na půvabnou ležící ženu, kde přesně v jejím klíně je kostelík. Spanilé tělo se skládalo z nádhery opadaných buků, jenž vykouzlily nachovou (purpurovou?) barvu, střídané nepřeberným množstvím odstínů zelených smrků, do kterých bylo zahaleno jako do pláště. Těsně pod vrcholkem Lví hory se majestátně jako vlečka táhl štíhlý oblak, naprosto přesně jako v pondělním akafistu - "celá země je tvoje nevěsta čekající na Věčného ženicha." Opravdu si nešlo neříct, že Bůh je nejhlubším způsobem vepsán do tohoto světa. V tomto vytržení mi málem ujel vlak, ale za ten poznatek to stálo. To jsem ještě netušil, že když se budu odpoledne vracet domů, tak pod viaduktem nad potokem uvidím další unikát, dva namodralé drahokamy letící nad vodou jako zosobnělá krása nesmírná. Ledňáčci bok po boku byli jako pohyblivé snubní prsteny připravené pro svatbu nebe se zemí. Tolik na doplnění předchozího zoologického příspěvku a teď k tomu našemu nejbližšímu vánočnímu setkání. Vězte, že ho připravujeme a hledáme tu nejsprávnější podobu, kterou vám zanedlouho na stránkách oznámíme.
Ať žije zoologie
14. 12. 2020
Nedávno, při zběžné prohlídce starších obsahů příspěvků na webu bylo zjištěno, že jsme vás dosud neinformovali o živočiších, kteří pobývají nedaleko kostelíku. Flóra byla u nás velebena již mnohokráte, ale fauna, jako Popelka ještě ne. Tedy pojďme se spolu vydat na letmou obhlídku na zemi, v povětří i v podzemí. Včera při otevírání kostelíku okolo páté hodiny ranní, jsme stáli od sebe asi pět metrů, kmotra liška a já. Byl to krásný mladý kus, jako vystřižený z Těsnohlídkova románu. Před mnoha měsíci v zimní podvečer, při zamykání chrámu se dívám na cestu a vidím takového divného psa. Říkám si, ty moderní rasy už ale vypadají. Ale při zaostření očí, jsem zjistil svůj omyl, opět pár kroků ode mě, stál majestátný jezevec sídlící v blízkém svahu. Chodil si pochutnávat na loji visícím na stromě a hladový ztratil svou plachost. Také největší savec našich hvozdů jelen, miluje blízkost kostelíku. Možná, že jako čistá bytost cítí posvátnost prostoru, s jistotou mu však neuvěřitelně chutnají první jarní krokusy, bledule a sněženky. Takřka je letos všechny zdevastoval. Ve vzduchu nad prosklenou kopulí naší "božské observatoře" často kroužívají malá hejna krkavců a svými krákavými hlasy dokonale podbarvují zimní chlad. To v teplejších měsících u lampy osvětlující přístupovou cestu k památníku, neomylně lapá hmyz párek netopýrů, které děti pojmenovali Cyril a Metoděj. Kdo ví co nám chtějí svým ultrazvukem zvěstovat. Po několikaleté pauzičce na svahu u památníku rostou rozsáhlé hliněné ornamenty, které mají při pohledu z dáli přímo performační umělecké ambice. Kolik krtků políbených múzou nám pod nohama neúnavně pracuje nevíme a raději ani nechceme vědět. Každé pondělí se modlíváme pravdivý oslavný akafist, který chválí krásu přírody a v něm se říká "Sláva tobě, který jsi nás obklopil tisíci svých tvorů..." A těch nám, jak říkají vědci neustále ubývá, je totiž předpoklad, že z tisíce druhů, kteří kdy žili na zemi jich dodnes přežil jen jeden. A tak kvůli tomu dodávám ze sebe k akafistu s těžkým hlasem "Sláva tobě Bože, který nám dáváš množství krtků, abys vycvičil naši trpělivost a zdrženlivost..."
195.602
8. 12. 2020
Víte, co jste dělali 2.4.2019? S velkou pravděpodobností ne, ale čísla nám mnohé o mnohém prozradí. Někteří z vás byli tou dobou na našich stránkách a četli si, že právě tento den byl dosažen 100.000 návštěvník kostelíkových stránek. A dnes je to 195.60druhý přišedší host, který monitoruje dění v našem šestiúhelníku. Proč o těchto nekulatinách píšu? Protože odhadem propočítáno by na konec roku mohl přijít neviditelný 200.000 vizitátor a jak pravil v 18.století velký početník Lomonosov - matematiku už proto je nutné studovat, poněvadž ona rozum do pořádku dává. A kdo by si na konci tohoto neuvěřitelného roku nechtěl dát rozum do cajku. Dnes navštívila kostelík redaktorka Českého rozhlasu a jedna její otázka nás přiměla dát se do výše uvedených propočtů. A pak, že média mají neblahý vliv na prosté lidi. Naopak, nutí nás počítat a tím i přemýšlet. "Ružena a Mária, rozum berů z rádia, aj ja si ho zapněm, rozumu si kvapněm."
Vánoční zpívání se dvěma dvacítkami
1. 12. 2020
Kostelík je právě zahalen do bílého, takřka vánočního sněhového hávu a tak je třeba uvažovat o naší kolední tradici. V této souvislosti se mi často vybaví nesmrtelný film našeho mládí Mrazík. Určitě si z něho vzpomínáte na píseň Vyrostla štíhlá jedlička tam mezi modříny... Jenže v ruském originále se zpívá o smrčku, a když se kamera na stromek zaměří, stojí tam borovice. Inu panuje tedy v těch stromech jistá nejasnost. A tato nejasnost se jakoby přenáší i do našich dvou obvyklých setkání 24.12. v 11.00 a 31.12. v 17.30. Víme, že od čtvrtka PES co hlídá českou kotlinu cení zuby na 3.stupeň, což znamená maximálně 30 lidí na zpívání. Kdyby začal být méně nabroušený , tak 2.stupeň praví, že může být 50 lidí v kostelíku. Ať bude tak či tak nebo úplně onak, zkušenost mi velí, že se nás tam sejde úplně správný počet. Tak tedy vy všichni příznivci koled, tradice a mrazu, jste srdečně vítáni.
Red Wednesday
23. 11. 2020
Návštěvníci našeho kostelíku v něm již jeden rok, ve dne v noci, mohou vidět stále zapálené červené svíce. Je to samozřejmě symbolické znamení, že tma světlo nepřemůže, či zhmotnělé úsloví - lépe než nadávat na tmu je zapálit světlo. To vše ano a ještě něco navíc. Tím navíc je připomínka celosvětové akce v poslední listopadovou středu, která je známá pod názvem Červená středa. Kdy si lidé na mnoha místech připomínají červeným nasvícením sakrálních staveb i tichými modlitbami - pronásledované pro víru. Ano, to stále ještě existuje a rozmáhá se. Takřka se neví, že daleko nejpronásledovanějším náboženstvím (80%) je křesťanství. Týká se více než 250 milionů nositelů kříže a hlavním pronásledovatelem je v 21.století islám. Čtvrt miliardy lidí nám za těch pár korun na svíčky stojí a proto náš kostelík nasvětlujeme červenou září každý den. To je taková hornolipovská specialita.
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27