Pod nejvyšším bodem Rychlebských hor, stranou od civilizačního ruchu se nachází malebná obec Lipová-lázně. V její části Horní Lipová, v místě zvaném Dlouhá dolina je místo, kde spolek Kostelík v horách postavil pravoslavný chrám (kostelík) a současně památník válečným zajatcům z doby 2. světové války.
Smyslem našeho počínání je připomenout jména asi 6000 anglických, francouzských, polských a ruských zajatců, kteří v letech 1939 až 1945 pracovali, trpěli a umírali na Jesenicku. Polovina z nich pocházela ze zemí bývalého SSSR a po skončení války je čekal tragický osud tzv. vojenských zrádců a jejich stopy končí obvykle ve stalinských gulazích.
Prostory architektonicky zajímavého chrámu, zasvěceného svátku Proměnění Páně a sv. Nektariu Eginskému, slouží nejen k duchovním účelům, ale nacházejí zde místo (na skleněných tabulích) i jednotlivá jména zapomenutých zajatců. V současné době se badateli, panu Janasovi, podařilo shromáždit již 1400 jmen – osudů. V květnu 2015 jsme prostor památníku doplnili o jména padlých místních obyvatel z doby 1. a 2.světové války.
Samotná stavba chrámu-památníku započala v letních měsících roku 2013 a byla dokončena v srpnu 2014, s náklady asi 2,2 milionu korun.
Vzniklý památník se tak stal jedním z mála míst naší vlasti, ve kterém se příběh válečných zajatců připomíná a zároveň prvním pravoslavným chrámem postaveným ve Slezsku. Prostory kostelíku se přirozeně staly místem setkávání turistů i místních obyvatel při spolkových akcích (viz AKTUALITY).
Okolo chrámu-památníku současně vznikla přírodní odpočinková zóna s nádhernými výhledy na vrcholové partie pohoří Jeseníků.
Architektonické řešení je dílem architektů Jindřicha Kaňka, Vilmy Kaňkové a Vojtěcha Koudelky.
Libor Kratochvíla a Zdeněk Korčián
Vůně času
24. 7. 2024
Je víc než jisté, že svět vůní je pro nás velmi lákavý. Průmysl parfumérský a jeho velikost je toho dokladem. Na tento fakt jsem si vzpomněl nedávno, když jsem na půdě uklízel a našel jsem zakonzervovanou vůni starou skoro deset let. Ve tvaru šesticípé hvězdy jsem držel v ruce mastix ( směs včelího vosku, éterických olejů, vonných bylin a dalších tajemných přísad), který jsme používali při slávě svěcení kostelíku v červnu 2015. Držel jsem v ruce koncentrovaný čas v té nejvoňavější podobě. Vůně linoucí se z mastixu naprosto přesně přenesla mou mysl do oné doby a pomyslně i do celého časového vějíře deseti let co stojí kostelík. A toho co se v něm odehrálo nebylo věru málo. A tak jedna vůně jako šém vložený do golemovy hlavy, probudila sílu minulosti. Doufám, že i vůně levandule, dobromyslu a jiných rostlin, které lemují naši srpnovou pouť v nás probudí to důležité co uvnitř mnohdy spí. Už se na toto "parfumérní" putování Horní Lipovou a prostorem naHoře těším. Bude to přesně za měsíc.
Žít v božské vůni, zpívat, dýchat, mluvit, stát je jako cherubín své bytí prožívat.
Včerejší zážitek
7. 7. 2024
Nemohu se nepodělit o výrazný včerejší zážitek z Javorníku. V tomto malém městečku se konala přehlídka etnografických souborů a sborů, které používají při svých vystoupeních gajdy. Takhle to zní velmi suše, ale opak byl pravdou. Nebudu popisovat hudební stránku věci, ale především tu vizuální. Totiž, co vystupující to jiné krojované oblečení. Pastva pro oči, ta různorodost a překvapivost co všechno se s textilem dá vykonat. A hlavně tam byla přítomná hmatatelná radost, která plynula z oslavy života, který je přepestrý. Vystupoval tam i sbor Rovina, který v příštím měsíci přivítáme i na naší pouti a nikterak se mezi účinkujícími neztratil. Podle mého "nestranného" hanáckého pohledu byli nejlepší a nejzdobnější. O to více vás povzbuzuji k úsilí o nalezení toho správného lidového oblečení pro vaše těla na pouť 24.8. Odložme uniformitu riflí a triček a zahalme se do hávu lidových oděvů. Již jsou připraveny odměny pro nejpůsobivější oděvní kreace.
Je krásný oděv pestrý, však duše krásnější je, když do ní skrze tkaninu, se radost denně lije.
Pozvánka na 24.8.2024
5. 7. 2024
Je mi ctí a zároveň potěšením vás všechny pozvat na tu srpnovou sobotu a to přesně v 10.00. Budeme v ní totiž putovat našimi lukami, tak jak jsme byli zvyklí i v předchozích letech. Jako nejde vstoupit dvakrát do téže řeky, tak také nejde stejně putovat v Horní Lipové. Tento rok totiž slavíme ( jak nepřesné je to slovo) deset let od vybudování kostelíku a památníku. A v tomto jubilejním čase, jak jsme již dříve avizovali, bude s námi na pouti i pěvecký sbor Rovina. Ten má v tomto roce své dvacáté výročí existence. Již to vidím živě před očima - žhavé srpnové dopoledne, kolem kostelíku několik desítek poutníků plus deset ztepilých Hanáků v těch nejbohatších krojích, kolem vlají krásné rudé standarty se světci, uprostřed je nesen vztyčený zlatý kříž, pomalu se za táhlých starých písní vydáváme pomalu kupředu, odpočíváme na čtrnácti zastaveních, hovoříme spolu o všem co máme na srdci, dotýkáme se toho čeho je potřeba, na konci jsme prázdninově unavení, ale šťastní, občerstvujeme se dobrotami a putujeme do svých domovů. Tak, tak nějak by to mohlo vypadat. Musím vám sdělit, že Rovina nám na začátku rozdá své zpěvníčky a my s nimi můžeme společně odvážně zapět. A abychom se necítili vedle té hanácké oděvní krojované elity vy svých značkových tričkách poněkud nedostateční, tak mám pro vás takový návrh. Pokud možno vezměte si na sebe kroj vašeho kraje. Nemáte-li, tak si ho půjčte. Jestli to nestihnete, tak si oblékněte něco ze svého šatníku, co je jednoduché a evokuje prostotu našeho lidu. Mám za to, že to bude výrazný prvek té soboty a všichni budeme překvapeni tou pestrostí. Budu se snažit jít příkladem a proto si vezmu zbrusu nové roucho, které snad bude trochu konkurovat nedostižné Hané. Přátelé přijďte a buďte zdobní uvnitř i na povrchu.
Svět krásy proniká do srdce i do odění, a kdo to necítí, tak nevím - je či není?
Blažené kontrasty
11. 6. 2024
V posledním příspěvku bylo velebeno ticho, které panuje vůkol kostelíku v posledním čase. Dnes ráno po nabroušení klasické kosy začalo sečení louky u památníku. Mám tu starou ruční techniku rád, jednak se tím člověk pomyslně spojuje se svými předky, kteří činili to samé, ale především je to multi radost. Ta se skládá z fyzického pohybu na čerstvém vzduchu, dále je v ní ladná tráva co padá k zemi a převelice voní množstvím bylin i sekáč slyšící pouze zpěv ptactva a lehký pohyb kosy. To vše je v dokonalém vyvážení zesynchronizováno. Je to vskutku jedna z mála činností, kdy můžeme zažít pocit skutečného naplnění. Následně usušená tráva bude sloužit k vystlání cestiček na blízkém poli, či k zelenému dohnojení téhož. Právě v okamžiku, když jsem dokosil, přijelo auto k sousedům a muž s křovinořezem začal vedle činit to co já, ale tak nějak jinak. Decibely vycházející z moderního vynálezu spolehlivě daly zapomenout na ticho a zpěvnost opeřenců, Také vůně linoucí se ze spalovacího motoru měla jinou poetiku, něž aromatické měříky, které parfémovaly své polehnutí skrze kosu na zem. Ale jsem za toho sousedního rychlého "sekáče" přesto svým způsobem rád, neboť nebýt toho propastného rozdílu v obou sečeních, tak by pro mě snad ten "nemotorový" styl nebyl až tak oceňován. Sláva blaženým a bolestivým kontrastům.
Když anděl na louku se z výšin dívá s potěšením, tím více já, jenž smím tu stát, si toho cením.
Ticho
8. 6. 2024
Pokud bych měl charakterizovat stav, který kolem kostelíku vládne poslední týden, tak bych nenašel lepší slovo než ticho. V naši kaštanové ulici v posledních měsících probíhají rekonstrukce a stavební práce snad ve všech domech. Je to kakofonie zvuků, hluků, rádií, lidí, která pojídá něco navýsost vzácného. Touho drahocenností nad zlato cennější je klid, ticho, pokoj. Ale už týden se v domech u památníku nic nerealizuje. Ten kontrast je tak zřejmý, že se ho člověk nemůže nabažit. Tato deviza, která se nedá vyrobit má v sobě nulovou hodnotu pro naše národní hospodářství, ale jednu z nejvyšších pro člověka, který chce pracovat na svém nitru. Nevím jak dlouho tento stav mlčení vydrží, ale vychutnávám si jeho každou sekundu. Je to čirá rozkoš. Ne nadarmo je mlčení předzvěstí věku budoucího. Přijďte si to ticho poslechnout, je vskutku nepřeslechnutelné.
Ó prohlub srdce své jak údolí, mé dítě, ticho proudit bude jím, až zcela naplní tě.
Co nového Pod kaštany
17. 5. 2024
Názvy ulic ve městech, to je něco co tu lokalitu orientuje, charakterizuje, co jí dává vyrůst z obyčejnosti či bezejmennosti. Ulice většiny vesnic nemají názvy ulic, je to dáno tím, že taková ulice ve vsi bývala jen jedna a to kolem jediné cesty, která tudy vedla. Tak jaképak názvy v dědinách. Nicméně ta naše ulička vedoucí ke kostelíku je již několik desetiletí lemovaná dnes vzrostlými a majestátnými kaštany, které právě v máji kvetou. Je to pastva pro oči, bílé velké květy (podobné orchidejím) jsou vítanou ozdobou našeho údolí. U památníku pak přímo z její žulové dlažby se štěrbinami v ní derou za životem různé druhy flóry. Přesněji je to v jižním sektoru, kde je dostatek sluneční energie. Kdysi jako první prolomila sevření kamene dobromysl, která je tam nyní nejčastější. Vloni zaznamenaly velkou expanzi kopretiny a dokonce se ukázala i soliterní jemná mateřídouška. Nic z toho jsme tam speciálně nesadili a z vůle přírody si tam našly svůj domov. Pomalu přicházejí ke kostelíku, aby se staly jeho součástí, podobně jako lidé, v ten správný a načasovaný kairos. Až budete stát u památníku, tak zjistíte, že naše ulice se v květnu prostě musí jmenovat Pod kaštany.
Moc čisté krásy se v květinách rozvíjí, jak nad světa lánem tisíce lilií.
Jak to dnes bylo
8. 5. 2024
Oslavy výročí osvobození se odehrály za nádherného počasí, na rozdíl od předpovědi. Zúčastnilo se asi 70 motivovaných současníků, na rozdíl od mnou odhadovaných 30 obvyklých. Během celého dne od 7.15, kdy začali přicházet první nedočkaví až po 15.00, kdy odcházeli poslední vytrvalci, vládla neuvěřitelně dobrá pohoda. Ranní velikonoční bohoslužba sloužená biskupem Izaiášem se nesla v duchu nedávného paschálního mystéria (tajemství), které každou minutou můžeme víc a více rozkličovat ve svých životech. Světili jsme také vodu nabranou z daleké řeky Bečvy, která byla vlastní hlavnímu hrdinovi dnešního dne, světci Vladimíru Petřkovi. Zdáli přijeli i zástupci jeho pokolení a setkali se u nás i s prasynovcem biskupa Gorazda, který byl dalším ze statečných Moravanů časů válečných. Po hodinové přestávce začal samotný pietní akt 79 údery zvonu na paměť let 1945 až 2024, pochopitelně se kladly kytice a množství vojáků v sovětských a prvorepublikových uniformách střílely čestnou salvu. Následně jsme sloužili poprvé v historii akafist (chvalozpěv) k poctě otce Vladimíra a došlo k dlouho očekávanému svěcení nové ikony novomučedníka. Když se ocitnete před ní v kostelíku, tak vás jistě zaujme svou průzračnou působivostí, má totiž leštěné pozadí ve kterém se může pozorný divák spatřit jako v zrcadle. Tím ale samozřejmě můžou vzniknout závažné otázky. Mám v sobě vlastnosti, které měla osobnost na ikoně zobrazená a chtěl bych tyto hodnoty vůbec v sobě pěstovat? Po zazpívaném mnoholetí oslavencům dnešního velkého dne jsme se přemístili do Magacíny, kde na nás již čekalo velmi kvalitní pohoštění zajištěné z řad pomocníků našeho spolku. Stolování bylo příkladně osvěžováno devíti členy sboru Jesen, který interpretoval válečné a lidové písně. Naše setkání v dnešní době, kdy mír vyžaduje více úsilí než válka, snad mělo svůj smysl. Děkuji všem co k němu přispěli.
Co vidíš v zrcadle, je tvoje vnější líc, žel z vnitřní tváře tvé se neukáže nic.
Velikonoční stromeček
1. 5. 2024
Když na začátku 19.století začala poznenáhlu do našich zemí pronikat novinka v podobě vánočního stromku, tak mnozí na ni hleděli s nedůvěrou. Dnes jsou vánoce bez stromečku takřka nepředstavitelné. Tuto sobotu na pravoslavné velikonoce budeme mít při oslavě Vzkříšení novinku, kterou bude velikonoční (paschální) stromeček. Mám za to, že jste se s něčím takovým ještě nesetkali a není vyloučeno, že pokud to bude premiéra úspěšná, tak příští rok bude stromečků v jarním čase více. Pokud chcete být svědky tohoto počinu, tak 4.5. ve 20.00 jste do kostelíku srdečně zváni. Natvrdo uvařené vajíčku si prosím přineste s sebou.
Jak louka za rosy se křísí srdce moje, když kapkou paschální zas v máji skropeno je.
Anička Malinová
27. 4. 2024
Ženské jméno v nadpisu má svoji nespornou malebnost. Zní jako extrakt českých historických jmen. Jeho nositelka se nedožila dlouhého věku a tak nějak dnes skoro nikomu nic neříká. Do včerejška jsem ji také neznal a to ke své škodě. Je totiž mnoho anonymních pěšáků historie, kteří na obří druhoválečné geopolitické šachovnici byli obětováni, aby vítězství bylo naše. Náhodou jsem se dostal k písni od Daniela Landy, která je o této statečné ženě, o výsadkáři Gabčíkovi a chrámu v Resslově ulici v Praze. Její melodie je chytlavá a slova v textu mají svou průraznost, posuďte sami https://www.youtube.com/watch?v=g_8nMu1f1Cc Třeba : " Zřím do tváře padlého výsadkáře. Čelo mi rosí, jak mě přízrak prosí : Ať je vysloveno, zapsáno její jméno. Ať její kosti křičí do věčnosti." Tato malá hudební ochutnávka může sloužit jako aperitiv před naší oslavou 8.5., kdy z hlubin času vystoupí další postava tehdejšího protektorátního dramatu otec Vladimír Petřek.
I naše smrt může být, byť těžká však přeblažená, hleďme přízeň historie mít, tak jako ta věčná žena.
Osvobození
9. 4. 2024
Jistě se shodneme na faktu, že svoboda by měla býti úlevou. A kdo by ji nechtěl pocítit. A proto jsme tedy včera u kostelíku "osvobozovali". Koho od čeho? Při loňské výsadbě tří třešní jsme pozapomněli na odstřižení na samotném vrcholku jednoho stromu spojovacího provázku, který stabilizoval kmen s oporou. 8.4. dorazil pan Zajíček (ten co je sázel) s chotí a onu operaci přestřižení ve výšce pěti metrů akrobaticky provedl. Vrcholek dřeviny se okamžitě počal v silném větru upokojivě a úlevně kolébat. Byl svobodný. Třešně již začínají nakvétat a tak prvního máje jistě využijete tento prostor k políbení svých dlouho nepolíbených (tedy neosvobozených) protějšků. Pokud vám to časově nevyjde, jistě k této lidové tradici bude příležitost 8.5., kdy v kostelíku a památníku budeme slavit osvobození s číslem 79 od roku 1945. Svobody totiž není nikdy dost a plyne z ní velká radost.
Kdo oddán svobodě je, má klid boží v nitru svém, pak lehce putuje vším časoprostorem.