Kostelík v horách

1.2. Vážení návštěvníci našich stránek, po nádherném referování Zdeňka Korčiana v předchozích letech přebírám po něm pomyslnou informační pochodeň. A to právě přesně v den druhého výročí posvěcení základního kamene kostelíku a památníku. Sen se proměnil v realitu a z prvního kamene je takřka hotové dílo. V následujících příspěvcích se trochu vrátíme proti proudu času k některým dosud nezaznamenaným událostem loňského roku. Aktuálně je u kostelíku pravá zima, lehce sněží a bílá barva vládne.

2.2. Na jaře 2014 přišel náš příznivec Miroslav Buráň z Olomouce s myšlenkou, že u kostelíku bychom mohli zasadit strom, který by doprovázel svým růstem budovu památníku. Zauvažovali jsme o lípě, neboť jsme v Lipové. Miroslav však řekl, že před deseti lety mu přivezli šišku Sekvojovce obrovského z USA. Zasadil ji do květináče a světe div se, Sekvojovec začal na Hané růst. A že by nám tento nejmohutnější strom na světě daroval, původem je z druhohor, dorůstá výšky okolo 100 metrů a žije biblický věk 2000 až 3000 let. Taková nabídka se nedala odmítnout a v květnu byl tento americký Hanák převezen do slezské půdy. Při vykopání v Olomouci se mu však žel přetrhl hlavní kořen a tak jsme očekávali jeho brzký konec. Nicméně vlídné léto mu zachránilo život a snad ani podzimní krtek, který rozryl prostor kolem  ho snad nezahubí. Sekvojovec má v současnosti výšku asi 1,5 m a, je stálezelený krásný jehličnan. S velkou pravděpodobností je jediným zástupcem tohoto královského druhu sekvojí na Jesenicku.

3.2. Jak jistě víme rok 2014 byl rokem stého výročí vypuknutí 1.světové války a jak říkají mnozí koncem starých dobrých časů. Na Den válečných veteránů v úterý 11.11. jsme si jako každoročně připomněli oběti válek u stejnojmenného památníku v Horní Lipové. Schází se nás tam kolem padesáti nostalgiků, klademe vlčí máky (symbol veteránů), Javornická garda je v dobových uniformách, skupina Náwrat zpívá známé písně. Loni přišel také zástupce okresního archivu z Jeseníku pan Květoslav Growka a seznámil nás s nesmírně zajímavými osudy tehdejšího vojáka c. a k. armády Alfreda Schosse z Javorníku. Paní učitelka Bubíková poté četla z jeho dopisů z ruské fronty, které ukazovaly jak děsivost války, tak i snahu o lidské sblížení znepřátelených vojáku v době velikonoc. Po skončení pietního aktu jsme se přesunuli do blízkého penzionu Korčianových u Ospalého heligonu, kde nás čekalo nové svatomartinské víno, husa od Josefa Sekuly a další dobroty. Mnozí měli u sebe fotografie a předměty svých předků a v sobě nejen ono mladé víno, ale i rodinné příběhy z první války.

4.2.V naší vesnici žije už druhým rokem řezník pan Ryan, který se v uniformě veterána naší armády, ověnčen medailemi z válek na Blízkém východě, účastní akcí pořádaných naším spolkem Kostelík v horách. Onoho výše uvedeného 11.11. se mě ptal bude-li v kostelíku na štědrý den nějaká půlnoční. Tímto dotazem dal zrodit nové tradici zpívání koled dne 24.12. v 11.00. Zdeněk Korčian poslal pár sms svým přátelům, ti se zmínili zase těm svým a tak jsme pěli domácí i zahraniční koledy v přeplněném kostelíku. Mezi jednotlivými zpěvy nám vzácný host paní Tinzová, ředitelka archivu z Jeseníků povídala o vánočních zvycích našich předchůdců v tomto kraji. Krásná, spontánní, sousedská  akce, doprovázená přinesenými vánočními dobrotami a nápoji nás alespoň na chvíli přenesla do kraje dětství a naděje. Při zpěvu poslední vánoční písně od Václava Neckáře "Půlnoční" u textu - "stojím v prázdném kostele, hvězdy nade mnou", jsme přirozeně zvedli naše zraky a zjistili, že v prosklené špici kostelíku je možnost vidět ony hvězdy. Dobře to autor textu Jaroslav Rudiš napsal, dobře umístil svůj Bílý potok do Horní Lipové a dobře zde pan architekt Jindřích Kaňek navrhl náš prosklený kostelík. Inu pak věřme na náhody. 

5.2.Poslední lednový den v sobotu odpoledne se sešli členové spolku Kostelík v horách na výroční schůzi. Z devíti členů chyběli pouze dva omluvení. Zbývající sedmička zhodnotila rok 2014 a přijala směřování pro rok letošní. Doufáme že lodička našeho spolku popluje jako v předešlých letech do správných přístavů bezpečnou rychlostí.Co nás tedy čeká a snad nemine : Tradiční vynášení smrtky z Lipové v sobotu 21.3 a dále na bílou sobotu 4.4. velikonoční zpívání s lidovými zvyky, V sobotu 9.5. v den 70. výročí konce 2.světové války doplnění jmen zajatců v památníku a nové tabule se jmény padlých občanů Lipové z 1. a 2. války. V tento den bychom také rádi ukázali veřejnosti nový chrámový ikonostas a vitrážový kříž. V sobotu 6.6.  duchovní a lidové zpěvy hanáckého souboru Rovina.V sobotu 22.8.pouť u kostelíku s posvěcením medu, bylin a ovoce. V sobotu 26.9. zpěvy babího léta s podzimními zvyky. Tentokráte ve středu 11.11.oslava Dne veteránu u malého pomníku a svatomartinské posezení.Nu a na konec roku ve čtvrtek 24.12. vánoční koledy a zvyky. Tolik z jednodenních akcí o kterých budeme informovat podrobněji před jejich termíny uskutečnění. Z déle trvajících úkolů nás čeká v únoru dlouho očekávaná kolaudace. V již zmiňovaném květnu dokončení ikonostasu a vitrážního kříže. Pokud budou sponzoři (tedy vy) milostiví, tak i žulové obrubníky okolo kostelíku.Důležitým úkolem by se mohlo stát i vyčištění zanesené mokřadi. Jedná se o vzácnou lokalitu Čolka horského, která se nachází nedaleko od památníku a tvoří přirozený areál kolem něho. Důležitá místa mívají svůj kostelík a některý kostelík mívá svou studánku. Tu bychom chtěli odkrýt na místě silného pramene těsně vedle památníku a  sloužila by k uhašení žízně pocestným a k jejich omývání od nečistoty na těle i na duši. Samozřejmě chystáme i označení jednotlivých míst na Jesenicku, kde byli za války pracovní tábory. Budeme to dělat novou, atraktivní formou..

13.2. Dnes je pátek třináctého a v Horní Lipové již několik dní vládne slunečné počasí, které má tu moc proměnit obyčejný den v takový jakým ve skutečnosti je. Dnešní poledne v památníku bylo naprosto tiché, jen vítr v prosklené stříšce vyluzoval své zpěvy a ono slunce čarovalo. Od skleněného kříže na obětním stole se lámalo světlo a přesné na spodní část ikony Proměnění páně se otiskovalo ve všech barvách duhy. Snad kouzlo nechtěného ale velmi působivého okamžiku, kdy se zdánlivě nic neděje, ale necháme-li se prostoupit světlem, tak je to krása.Ještě několik poznámek k loňsku. Jak jste od Zdeňka četli, náš kostelík byl krátce po otevření vyloupen, respektive odcizen obsah pokladničky. Naše naivita ji tam přes noc nechala a noví majitelé tu noc nespali. Každý člověk chybuje, ale jen hlupák ve svých chybách setrvává. Proto Zdeněk využil svých přehojných kontaktů a domluvil s panem ředitelem největší bezpečností agentury na sever od Pradědu laskavou past na hbité prsty. V lednu přijeli dva specialisté navrhli na míru ochranný kabát a také do něho zanedlouho náš kostelík oblékli. Jsou zde čidla prostorová, čidla na ikonách, dvě kamerové oči hledí stále na dění uvnitř a připomínají nám ono Masarykovo heslo pro všechno naše konání - sub specie aeternitatis (pod pohledem věčnosti).Děkujeme tedy firmě Fides, že nám sponzorsky zabezpečila pokojný a bezpečný pohled na věčnost

14.5.Po delší době přináším zpožděné  zprávy z našeho údolí Jesenného potoka. Ještě před měsícem zde byli poslední zbytky sněhu, kterými se draly bílé sněženky a bledule. V druhé vlně prostor kolem kostelíku ovládly žluté petrklíče a do třetice čekáme až se zvedne nafialovělý bodlák, který dovršuje jarní flóru. Na bílou sobotu jsme zažili již avizované zpívání hanáckého souboru Rovina spojené s povídáním o místních zvycích. Kostelík byl zcela zaplněn a minulost v podobě písní a zvyků začala zaplavovat naši moderní mysl. Člověk se jakoby ocitl ve zvukovém muzeu a poslouchal své předky co mu svými slovy chtějí říct. Žel ne všemu již přesně rozumíme, ne všemu chceme rozumět, ale ten hlas minulosti byl krásný a směřoval rovnou do srdce. Ti co jím  byli zasaženi tak snadno nezapomenou, že jsou součástí jednoduchého smysluplného odvěkého rytmu zrození a zániku. Nezbývá než si z Hanáky říci jejich:" Debe tak decke belo " jako v onu sobotu vzkříšení Krista a jara.

Tento rok je rokem jubilejních oslav konce 2.světové války a proto jak jste již četli v pozvánkách jsme v sobotu 9.května na Den vítězství ( jak ho nazval W.Churchil) slavili i v našem památníku. Počasí navzdory předpovědi přálo a tak již od půl desáté jsme se pomocí flašinetu nalaďovali na válečnou písňovou notu. Přes 80 přítomných si našlo čas přijít a uctít památku dalších 300 válečných zajatců nově umístěných na pamětní skleněné tabuli. Přítomní vojáci a flašinetáři v dobových uniformách při kladení věnce navodili atmosféru let minulých, kdy se denně umíralo po tisících. K tomu přispěly i poté recitované písňové texty Jana Wericha a Jiřího Suchého, které jako by byly napsány včera pro dnešek. Proslovy hostů byli překvapivé svou otevřeností, znalostí problematiky a bezprostředností.Na závěr jsme odsloužili panychidu za válečné oběti největšího konfliktu dějin. Také jsme na samostatné tabuli odhalili jména 500 padlých obyvatel Dolní a Horní Lipové. Co nás k tomu vedlo? Takřka v každém místním domě někdo chyběl, snad každá lipovská rodina byla nenávratně traumatizována oběma válkami 20.století. Pravda v té první vojáci bojovali, když ne za spravedlivou věc, tak alespoň s vědomím, že bojují za vlast. V té druhé, daleko krvavější, stáli naši územní předkové žel na straně zlých sil. Připomínáme si jejich jména ne proto, abychom je oslavovali za jejich činnost. Ale proto, že v nich dokážeme vidět lidské bytosti, z nichž mnozí se nakazili nemocí nacismu a nestihli se uzdravit. Každý příběh vojáka je naprosto jedinečný, nesrovnatelný s druhými, který chce být alespoň v podobě jména vysloven. Touto symbolickou tečkou jsme uzavřeli válku v Lipové.  .  .   .             

 .