Mnoho se toho dělo
A proto paradoxně, jak jsem poděšen zjistil, více než měsíc nebylo na stránkách nic napsáno. Vskutku toho bylo moc, ale nic světaborného to nebylo, taková mile nabitá všední každodennost. Až si říkám, že tak to snad má být, takový tok na sebe navazujících denních úkonů bez výrazných vyvrcholení. Zkrátka dozrávání času v podzimní sklízející sezóně. Samozřejmě kostelík nebyl v tomto údobí vůbec opuštěný. Jeden z lázeňských hostů si ho zamiloval a dvakrát za den byl v něm přítomen. Chodil si k nám pěšky neb měl život těžký. Také jsme zde pohřbívali paní velmi pokročilého věku a její odchod na věčnost se stal slavností dosaženého štěstí. Pestrost návštěvníků památníku je jak říjnové listí na javoru, obojí září svými barvami a originalitou. Když se s nimi dá člověk do rozhovoru, tak vyslechne mnohdy neuvěřitelné příběhy - od poslance parlamentu až po paní uklízečku. Všechny pojí touha po štěstí, jak se také překládá v Písmu slovo blahoslavenství, jen ty cesty k němu máme tak roztodivné. Takže nám všem v říjnu přeji tichost, čisté srdce, pokoj a hlavně milosrdenství k druhým i k sobě. A hlavně trpělivost, když se to naše štěstí trochu zapovídá někde za rohem.
Měj duše strpení, šat štěstí nikdo z nás, si nesmí obléci, dřív než přijde jeho čas.