Kostelík v horách

Procházím se trávou, sem tam větvička mi křupne pod nohama. Lze slyšet slabé zurčení blízkého potůčku, který se nazývá Zaječí. Z větví sem doléhá ptačí melodie. Místo jako stvořené k odpočinku, relaxaci, či výletu. A přeci je to místo nasáklé potem a krví mnoha lidských osudů. Před více než 70ti lety zde docházelo k nelidskému zacházení, jaké může člověku připravit zase jenom člověk.

Vítám Vás,

 v této části budete moci průběžně nahlížet, jak pokračuje mé pátrání po osudech válečných zajatců. I když se narodili i tisíce kilometrů daleko, přesto je spojuje jedna věc. Své nedobrovolné zajetí trávili v našich horách. Bylo i mnoho těch, kdo se už nikdy nevrátil ke své rodině. Věnujme jim prosím, alespoň tichou vzpomínku. Ať se už hrůzy druhé světové války nikdy neopakují.

Roman Janas

člen Spolku pro vojenská pietní místa

člen Občanského sdružení Kostelík v horách