Aktuality
Příspěvky
Pozvánka na vánoční koledování 24. a 31.prosince
10. 12. 2018
Rok je jako okamžik, vždyť to bylo předevčírem, kdy jsme se naposled sešli v kostelíku abychom pozvedli své hlasy a zaťukali na nebesa. Ano 365 dnů je v propadlišti historie, ale vánoční zpívání je snad nesmrtelné. Již po páté můžeme ochutnat lahodné tóny vánoční muziky a to v obvyklých termínech, tentokráte pondělních. Na Štědrý den v 11.00 dopoledne a na Silvestra v 17.30 v podvečer. Sborníky jsou připraveny, italské víno zakoupeno, sladkosti dobré duše přinesou a tak nelze zůstat doma a zpívat si sám. Jak praví jedno americké heslo - v jednotě je síla a dodejme, že v jednotě zpěvu je nepřemožitelnost. Nechejme se tedy alespoň na chvíli přemoci jemným poselstvím svátků narození Dítěte. Jako bonus budeme sloužit 31.12. v 17.00 poslední Díkůvzdání za poslední den letošního roku. Vše se bude odehrávat v 60 metrech temperovaného kostelíkového prostoru, který jak ze zkušenosti víme je nezaplnitelný.
Je listopad a sníh nám napad
19. 11. 2018
Jsou významné dny v kalendáři, které mají svou přísnou vázanost na konkrétní data, kupříkladu každý ví co je 24.prosince. Potom jsou také silné dny, které jsou naprosto pohyblivé při svém uskutečnění, snad takřka nikdo neví kdy napadne první sníh. Dnešní den se to stalo, když se ráno chutě vstalo, bylo kolem bílo. Proč o zmrzlé vodě takto oslavně mluvit. No přece pro její padlou krásu. Praktik si povzdechne a zvýší přikládání do kamen. Nepraktik se zaraduje neboť vidí něco čistého a tím pádem i pomíjivého a neopakovatelného. Sníh totiž zvěstuje brzký příchod adventního času, který může lehce probouzet spícího nepraktika v nás. Nebojme se ho a vzpomeňme kupříkladu na pana Nepraktu s jehož knihami nám bylo tak dobře, pro jeho fantazii a humor. A právě tyto vlastnosti - čistota, fantazie a humor kéž nás bezpečně dopraví v následujících více než třiceti dnech do stanice Vánoce.
100 násobné oslavy
12. 11. 2018
Každý člověk velmi rád slaví, protože to pro něho znamená vybočení z běžné každodennosti. Takové krásné slavení jsme si dopřáli i na svatomartinskou neděli. Za těch devět let co pořádáme "válečné veterány" bylo snad nejtepleji, foukal sice svižný vítr, ale ani ten oněch 10 teplých stupňů neodstranil. Při stém výročí od konce války se nás sešlo také okolo sta přítomných a po úvodních 100 sekundách ticha a průjezdu obligátního vlaku jsme slavili zádušní bohoslužbu. Vedle pomníku stáli čestnou stráž javorničtí gardisté v plném počtu. Bylo přítomno vedení obce, dále ředitelé dvou okresních historických institucí, takřka devadesátiletá paní Stýskalová a jeden nový občan v kočárku. Ateisté i věřící, muži i ženy (třetí pohlaví jsem nezaznamenal) ti všichni byli přítomní a jistě vedeni na toto místo smyslem pro historický cit osmi jedniček dnešního data. Bylo radost naslouchat silným veršům (snad nějaké doma začneme tajně číst), memoárové válečné literatuře, která tentokráte nekončila smrtí, či utrpením, ale takřka hepyendově svatbou. Na malou Horní Lipovou to byl jistě krásný počin. No uvidíme příští rok, to bude 11.11. v pondělí a tak v 16.00 pokud se nás sejde polovic, tak to bude velký úspěch. Konec konců i kdyby u památníku stála jen jedna koncentrovaná bytost, tak to bude stačit. Důležité je, aby se štafeta paměti nepřetrhla a povědomí o ceně války a míru přešlo i na dny příští. Je třeba jistě poděkovat i všem, kteří na následné pohoštění do Magacíny přinesly i své rodinné potravinové výtvory. Byly velmi chutné a připravované s láskou k jídlu a tomuto dni. Udělovala se i pamětní stříbrná medaile paní učitelce Věře Šustrové za její spolkové zásluhy. Takže teď nezbývá než se těšit na další slavení a to v podobě vánočního zpívání.
Svatý Václav žije
28. 9. 2018
Jak je to míněno? Samozřejmě jeho lebka je k vidění na Pražském hradě a tedy není pochyb o jeho fyzické smrti. Nicméně duchovní odkaz spjatý s jeho existencí, je-li oživován, tak nemá šanci zemřít. V pátek 28.září na jeho den, a teď to napíši trochu troufale, jsme sv.Václava resuscitovali. Asi třicítka "zdravotnického" personálu byla přítomna v kostelíku v horách a snažila se seč mohla. Posuďte sami. V 10.00 zde měl premiéru akafist ke sv.Václavovi, který vytvořil duchovní otec Marek z Brna. Byl jednoduchý a ve své pronikavosti i krásně účinný. Naplněni jeho silou jsem poté zasadili lípu k poctě dnešního světce. Lípa je starý symbol indoevropských národů a její životnost může být až tisíc let. Je fascinující konat věci, které nás časově překonávají, a pod jejichž větvemi mohou vůni lipových květů vnímat další pokolení. Poslední částí našeho zpřítomňování zemského patrona, byl lidový zpěv kolem ohně spolu s jídlem a nápoji. V dnešním dopoledni jakoby svatováclavské babí léto kralovalo, 20 stupňů, nebe bez mráčku a krásné slunce. Zdá se že první ročník záchrany dědičného knížete české země se vydařil, doufejme, že i on nám to nezapomene a nedá zahynout nám ni budoucím.
Putuji, tedy jsem
20. 8. 2018
Výše uvedené heslo by se mohlo stát sloganem našeho sobotního putování povrchem zeměkoule. Jak jinak než za slunečného počasí se shromáždila asi třicítka osob vybavená šedesáti nohami (plus jeden čtyřnohý pes) a přišla poděkovat Stvořiteli všeho. Po úvodním slovu se asi polovina přítomných zula a na boso vyšla z kostelíku a jejich nahé nohy se postupně dotýkaly žuly, asfaltu, trávy, lesního jehličí a toho Všeho v ranní teplé rose. Na šesti zastaveních jsme prožívali část textu z chvalozpěvu Sláva Bohu za vše, který je básnickou oslavou krásy všehomíra a připomíná nám jednoduché a zároveň zázračné skutečnosti, které jsou vůkol nás. Věkové složení přítomných bylo od 2 do 80 let, dodrželi jsme i genderovou vyváženost a vůbec se chovali velmi koncentrovaně a spořádaně. Hodinový okruh byl završen v kostelíku, v jehož středu jsme posvětili dary tohoto léta a také požehnali všem skutečně putujícím. Neboť tak nás víkendové setkání ubezpečilo v pravdivosti antického úsloví - Pantha rei - vše plyne, pohybuje se a klokotá životem a my pokud chceme, souzníme s ním. Perlou letošní pouti byly tradiční, letní a skoro dožínkové věnce, které nám dokazují, že dílčí nádhera jednotlivých rostlin, je-li umně spletena do kruhového celku, vytváří takřka meditační mandalu. Díky prázdninám měla paní učitelka Šustrová čas a invenci, a tak všech pět věnečků přivedla na svět. Díky.
Poděkování za krásy léta
13. 8. 2018
Léto má magickou přitažlivost nejen pro školáky na prázdninách a lidičky na dovolených, ale troufnu si tvrdit, že létem počítáme i svá léta. Takže o letní důležitosti nemůže být pochyb. Léta Páně 2018, přesněji v sobotu 18.srpna v 10.00, se sejdeme v Horní Lipové u Kostelíku v horách, abychom poděkovali za subtropické léto a všechny subvence, kterými jsme byli v tomto čase obdařeni. Bývá zvykem přinést do kostelíku plody tohoto požehnaného času (ovoce, zeleninu, med, bylinky...) k posvěcení a k zamyšlení při následném putování okolními lukami. Bude nás sice maličko, ale děkování je tím pádem o to větší a tak hodinka dopoledního programu v nazdobeném kostelíku a divukrásné přírodě se jistě stane naší radostí.
Pomíjí tvářnost světa
28. 5. 2018
Jak praví řecká moudrost, vše plyne a my zatím marně hledáme pevný bod nevystavený času a nepředvídané události. Musím přiznat, že jistými stabilními skutečnostmi jsou pro mě některé stromy. Zvláště naproti kostelíku je sedmička vzrostlých smrků, snad stoletých u kterých jsem si říkal, že tu budou ještě sto let a stanou se takovým příměrem neměnnosti trvání. Jako obvykle jsem se mýlil. Právě dnes po skončení ranní svatodušní bohoslužby při vycházení z chrámu první z nich padl. Položil se důstojně, takřka měkce jako by přijal svoji kůrovcovou sudbu, vyřčenou teplem a suchem. V průběhu dne přešlo na lesní věčnost i šest jeho druhů. Budou mi scházet tito velikáni, z nichž jeden podle následně sečtených letokruhů měl okolo 120 let. Musel tedy přibližně začít vyrůstat v roce 1898, kdy na trůnu monarchie byl už 50 let císař František Josef I. Viděl vznik republiky po skončení první války, tragédii druhé války a celé "krásné" 20.století. Samozřejmě byl spíše než do historie, ponořen do svého stromového ticha a kochal se veškerenstvem u potoka v Dlouhé dolině. A tak dál hledám pevný, nepomíjející bod, který nebude podťat zubem času či zubem motorové pily nebo kosou kmotřičky smrti. Až budu na stopě, která je ještě teplá, tak dám určitě vědět.
Rostlinstvo
21. 5. 2018
V mládí člověka fascinuje spíše dynamické živočišstvo, ale k stáru začínáme více oceňovat zdánlivě nehybné rostlinstvo. Takováto fascinace se naskytla tuto sobotu 19.5., kdy byl rodinou Buráňů nedaleko kostelíku zasazen již druhý sekvojový stromek. Je to jistě zárodek budoucího sekvojového hvozdu, kdy po kůrovcové kalamitě smrky zmizí a nastoupí původní rostlinstvo, mezi kterým to jistě americkým obrům bude velmi slušet. Tolik ke žhavé současnosti, ovšem jarní floristická minulost měla také svoji velkou domácí přitažlivost. Hned jak sešel sníh zaplavili okolí památníku sněženky a bledule, stále jich každoročně přibývá a je na tento bílý příval, který se jemně ve větru kymácí, velkolepý pohled. Bylo by chybou ovšem zapomenout na krátkokvetoucí krokusy, půvabné ladoňky, které tak chutnají vysoké zvěři či na charakteristické petrklíče Další vlna byla žlutá v podobě smetánky lékařské, kterou hmyz a my milujeme. Třetí vlna právě počíná a je barvy nafialovělé, která je přítomna v místních bodlácích, příhodných symbolech osudu válečných zajatců. V mezidobí kvetly okolité kaštany, tyto ztepilé překrásné stromy, svítili svými květy jako majáky v syté zeleni. Je radost opíjet se krásou rostlinstva, je to zadarmo a následky z přílišného holdování této vášni jsou jen a jen majestátné.
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28