Aktuality
Příspěvky
Sůl země
8. 9. 2023
Soli se do pokrmu většinou nepřidává mnoho, ale pokud NaCl v jídle chybí, tak je to cítit a výsledná chuť je velmi rozpačitá. Solí země jsou pro nás lidé, kteří nehledí na podmanivý cinkot peněz (nebo alespoň ne příliš) a jsou ochotni ve svém volnu a ze svých peněz pomáhat dobrým dílům. Včera jsem s jedním takovým zrnkem soli hovořil. Ona slaná paní učitelka připraví na 28.9. suvenýry, které si milí účastníci svěcení odnesete do svých domovů. Jsou pochopitelně ve tvaru zvonu, hlavního hrdiny svatováclavského setkání. To však nebyl jediný dobře osolený chod ze včerejší nabídky. Okolo 20.září přivezeme z Hané tři stromy k památníku a tak se nám hned radostně nabídl pán z jesenických lázní, že vykope otvory do země, odborně zasadí a upevní dřeviny třešní ke kůlům života. Chuť rozhovorů ze včerejšího dne se tak stala nesmírně lahodnou. Soli tedy stačí málo, ale bez ní je život poněkud mdlý. Děkujeme.
Když sobě odrosteš a všemu hemžení, pak oběť tvá se v radost promění.
Den pátý
5. 9. 2023
V rámci odpočítávání ke dnu D (28.9.) se dnes stala tato věc. Na betonový podstavec byla mocí jeřábku a pana Ambrozyho postavena plotna z hornolipovského mramoru o velikosti 1,5x1 m a tloušťce asi 15 cm. Je to úctyhodný monumentální kus, který nám byl darován sousedkou Aničkou a čekal u kostelíku na svou příležitost několik let. A dočkal se. Původně byl v domovní chodbě, kde ho před nějakými sto dvaceti lety umístili a před osmi lety při rekonstrukci domu byl vynesen ven a posléze dopraven k našemu památníku. Má v sobě namodralost zdejšího kamene a hlavně kus slezské historie. Tak jako při stavbě kostelíku před deseti lety jsme používali místní produkty, i nyní při ztvárnění exteriéru je tomu tak opět. Jako na některých potravinách vídáme nápis - místní produkt, tak i na náš "svatostánek setkávání" si ho klidně můžeme připnout. Tedy další dílek ve svatováclavské mozaice byl doplněn. Nejvíce mě potěšilo, že dárkyně kamene byla naprostou náhodou přítomna při jeho osazení. Jestli ten smysluplný proces náhodou někdo neřídí.
Ó chop se smyslu, on jako skála nese, a i když zakopneš, nic nerozbije se.
Odpočítávání
2. 9. 2023
Tak jsem včera 1.září začal odpočítávat dny a skončit bych měl 28. září. Takže čtyři týdny máme na to, abychom stihli do sv.Václava vše potřebné. Začátek toho početního úkonu neproběhl špatně. Včera pan Ambrozy přivezl zvon spolu s ovládacím soustrojím, je to něco jako oje pro koně. Když jsem to viděl, tak jsem ta slova opravdu zvolal - ó jé. Vypadá to vskutku krásně. Před vstupem do kostelíku nedávno vyrostly tři betonové podstavce na stůl z hornolipovského mramoru a na dřevěné agátové sedáky a kolem nich je nyní rozebraná žulová dlažba čekající na dotvoření. Také nám přibyly zatím nehotové stojany na kola, to byla naše slabina, když cyklisté své šemíky neměli kde ustájit. Jsou objednány také tři vzrostlé třešně ptačky, které by měli vytvářet intimní odstínění v odpočinkové zóně u kostelíku. Tedy pokud nám bude vše příznivě nakloněno a proč by nakonec nemělo být, tak vás všechny zvu na zbrusu nový venkovní prostor u památníku. Samozřejmě se nejvíce těším na první údery zvonu, kterých bude přesně 120, tolik kolik má on sám let. Na svátek hlavního patrona českého národa 28.9. v 10.00 začne nejen velmi pozdní léto (jak věřím), ale i dlouho očekávané dotvoření exteriéru kostelíku. Příchozí budou mít možnost se jedinečně se zvonem polaskat a tím v něm vyvolat jeho odpověď.
Bůh hostí toho, kdo má žízeň, kdo má hlad, však nejvíc toho, kdo zvon umí rozhýbat.
Po pouti
29. 8. 2023
S odstupem tří dnů mi v mysli znovu a znovu vstává z mrtvých sobotní pouť. Proč z mrtvých? Protože co už není, se nám jeví jako pohřbené někde v mysli. Naše poslední putování se mi denně vrací v podobě mailů, sms či telefonátů zúčastněných. V sobotu také telefonátem v 8.00 začala, kdy jedna žena z jižní Moravy chtěla být přítomna na pouti , ale termínově jí to nevyšlo a tak již týden předem si zajela do Jeseníků a zde sama s manželem prošla naše louky. Tato před skokanka mě pozitivně naladila neboť předpověď počasí nebyla ten den optimistická. Přesto se asi čtyřicítka putujících nakonec sešla ze všech koutů naší vlasti ( Praha, Středočeský kraj, Brno, Ostrava, Olomouc a samozřejmě i tuzemci ).Tentokráte naším náročným ideovým průvodcem byl zvěčnělý Anthony de Mello (ADM), který na 14-cti zastaveních přiměl mnohé pěší na dlouhou dobu k ponoru do svého nitra. Když jsme se občas z úvah vynořili, tak nás krajina uvedla do nádherných přírodních scenérií ve kterých jsme jako dobří herci hráli své osobní role. Některým se zdál být ADM příliš silný a měli v tom výroku jistě pravdu. Podobně jako silné víno někdy obveselí člověka, jindy zase způsobí nevolnost, tak i ADM obojím způsobem zaúčinkoval. Příští pouť se uskuteční LP 2024 a to v sobotu 24.8. kdy naším průvodcem bude osobně přítomný básník Adam Borzič a pevně doufám, že nás ta trocha poezie ani trochu nezabije. Těším se.
Pouť v tobě žádá mít svůj utěšený klid, vpusť ji pak ona může vše další učinit.
Žasnu, žasnu , žasnu
22. 8. 2023
Kdyby jen jednou se mě zmocnil právě před půlhodinou úžas. Ve 20.45 za soumraku jsem šel zamknout kostelík a jen tak ze zvyku pohlédl na Šerák. Všude jasno a nad ním tři bílé kupovité mraky v jinak jasném nebi. Postupně se stmívalo a snad proto jsem ten záblesk uviděl. Pochopitelně jsem se zastavil a za chvíli znovu, mraky se ozářili jako lampiony a to vše se opakovalo více než půl hodiny co deset sekund. Žádný zvuk hromu, jen někde za kopcem na východě zuřila silná bouře. V 21.15 již byla úplná tma, ale světelné divadlo pokračuje. Je toho třeba jen trochu, pár atmosférických jevů a chvilka času pozorovatele a dojde k zázraku. Člověk uvidí symbol ( z řeckého slova symbolaine - což znamená spojený úder) a ten silně udeří do srdce a pronikne jím skrz naskrz. Obávám se, že těch symbolů, znamení máme před očima denně přehršle, ale unavené oči každodenností je nevidí. Ve čtvrtek přijde paní učitelka Šustrová zdobit kostelík jako ženicha na srpnovou sobotní pouť. Pan Ambrozy připravuje vše na zářijovou zvonovou slávu. Žasnu, žasnu, žasnu. Přijďte žasnout s námi.
Dvě oči duše má, to jedno vidí čas a druhé upřeno je do věčnosti zas.
Přijela pouť a lidí houf...
16. 7. 2023
Jistě si pamatujete na nápěv této písně ze 70.let. Tak nic proti ní, ale přímo z ní tam toho tolik v naší srpnové pouti nebude. Kupříkladu "marcipán, který má zas chuť náramnou či srdce tvý co perníkem chci odemknout", tak tyto sladkosti neochutnáme. Nicméně jak v ní pěje Karel Gott - "Jestli seš sám, tak přijeď k nám, protože právě dnes 26.8. pouť u nás začíná", tak to dozajista ano. Na jaké pouťové "atrakce" se tedy můžeme těšit? Náš houf bývává složen zhruba ze třiceti chodců naprosto všech věkových kategorií, skoro všech myslitelných světa názorů a přesto má putování svou velkou moc činit v nás alespoň na krátkou dobu své sjednocující divy, kdo již s námi kráčel tak to ví. Naším letošním průvodcem bude jeden indický muž, který uměl dýchat oběma plícemi, jak tou východní, tak tou západní. A byl tím velmi duchovně okysličen. Opět bude čtrnáctero zastavení léta, kdy budeme pracovat s vlastní imaginací a sestupovat po nikdy nekončících schodech do vlastního nitra (tedy nejenom přírodou budeme kráčet). Nuže v sobotu 26.8. v 10.00 u kostelíku začínáme a za tři hodiny tamtéž pouť ukončíme. Poté si přeci jenom užijeme trubiček a medoviny, neboť co by to byla za pouť, kdyby v ní nebylo uspokojeno vše co nás dělá lidmi.
Pouť činí pro tě dost, však nesni o trůnu, kdo chůzí nezískal sis vlastní korunu.
Co to nového, nevídaného
16. 7. 2023
Po více než dvou měsíční psané odmlce přijměte prosím hrstičku novinek z kostelíčku. Nejprve pro příznivce flóry - květen a červen vytvořil v okolí památníku doposud snad nejpůsobivější rostlinný porost. Různá luční patra s přehršlí bylin a s nádhernými barvami. Člověk každý den musel alespoň na chvíli němě stát v úžasu nad tou stvořenou krásou. V červenci chtěje nechtěje kosa "nostra" tuto první vlnu poslala k zemi a tak nezbývá než se těšit na tu další zářijovou. V kostelíčku se nádhera z vnějšku přenesla i dovnitř. Obdrželi jsme totiž dar od jednoho velkého příznivce patrona našeho chrámu sv.Nektária. Na oltářním stolu tak svěže září dozlatova oděná darochranitelnice, vedle ní asi nejkrásnější žehnací kříž jaký jsem kdy viděl a také do třetice fungl nová kadidelnice. Milý štědrý dárče děkujeme. Dále po posledním zpravodajství z 29.12.2022 se osudy vize zvoničky začaly naplňovat. Pod obětním stolem je již provizorně umístěn nádherně přesně velký zvon z roku 1903, který jak pevně doufáme bude instalován v roce 2023 a to 28.9. Děkujeme milý Miroslave Priessnitzi, srdce zvonu a tvoje (i Ivy), tak budou s kostelíkem navždy spojeny. Ale to není všechno. Pan architekt Kaněk nakreslil svou devátou a poslední verzi návrhu jak bude zvon umístěn a nejbližší okolí k němu. Je to geniálně jednoduché a přirozené. Taktéž spolu s Bohorodičkou děkujeme do Brna. Jak nám to děkování díky vám jde. Práce spojené se zvoničkou a novým vzhledem odpočinkové zóny u památníku samozřejmě nebudou zadarmo. Něco jsme jistě našetřili, něco nám přispěla obec, ale tak jako v případě stavby kostelíku v letech 2013 až 2014, nejvíce (doufejme) pomohou drobní dárci. Patříte-li tedy mezi ty malé tohoto světa a chcete-li se zbavit něco inflačních korun, tak nebudeme proti. Pokladnička v kostelíku a náš účet 259170711/0300 jsou stále otevřeny. Pán Bůh, který miluje radostné dárce, zaplať.
Bůh jedno ve věčnu nám splatí nastokrát, jsme blázni nechceme-li zde mu něco dát.
Dovětek
8. 5. 2023
Nedá mi to, se nepodělit o dnešní dovětek k sobotní akci. 6.5. jsme slavili v kostelíku osvobození a dnes 8.5. při pohledu do kalendáře si asi deset našich spoluobčanů přečetlo, že je právě Den vítězství. A tudíž by u památníku mělo něco být, ano vskutku deset lidiček od osmdesáti po osm let (nebo opačně) se krásně spletlo a postávali u kostelíku a čekali co se bude dít. Jedna rodinka byla dokonce přesvědčena, že přijede tank, žel jsem se jich nezeptal zda čekali T-34, Abrams nebo Armatu. Síla datumu je prostě převeliká a magnetizující. Proto v příštím roce uskutečníme naši oslavu svobody ve středu 8.5. v 11.00, když by se zase někdo chtěl zmýlit. S jistou netrpělivostí čekám, kdo přijde zítra 9.5 na nejtradičnější datum oslav, nic se tím přece nedá zkazit, neboť trojité připomenutí konce války je vždycky lepší a moudřejší než žádné. Děkuji tedy všem kdo přišli, přicházejí a budou přicházet, památník je totiž pro všechny a je stále otevřený, a tak by to mohlo být i s námi.
Je pravdou, že chci-li pít, pak moudře jednat budu a správně přiložím svá ústa k pípě osudu.
Den D
7. 5. 2023
Včera 6.května byl velký sobotní den neboť měl v sobě to, co ostatní dny vždycky nemají. Na setkání k připomenutí konce 2.světové války se totiž koncentrovali krásní lidé (vnitřně) s historickou pamětí a smyslem pro díkůvzdání. Díkůvzdání je slovo, které je možná trochu archaické (archa kdysi zachraňovala) ale dokáže přinést na duši neobyčejný rozměr smyslu a následné radosti. Mám za to, že nás více než třicet přítomných to vnímalo podobně. Půl hodiny před začátkem akce u kostelíku postávali tři vojáci v uniformách, kteří přijeli z velké dálky a jak sami řekli - nemohli jsme dnes zůstat doma. Posléze připochodovala i javornická garda s krásným českým praporem a pomalu začali přicházet i "civilisté". Jako poslední se přihnal od vlaku z Olomouce Mirek Buráň, aby po skončení pietního aktu opět ihned odjel zpět do krajské metropole. Tomu říkám obětavost. Po položení věnců a květin (zvláště ta od pana starostu byla působivá) jsme sloužili obvyklou panychidu se čtením jmen válečných zajatců zvěčnělých a "živých" na stěnách našeho památníku. Poté zněla působivá britská poezie o nutnosti mužných vlastností v tomto světě a také ukázka z ruské knihy o děsivosti válečných útrap. Závěr byl vyplněn společnou komunikací a stolováním pod již nepršícím nebem. To co jsme pevně konali mělo veliký smysl, zvláště v dnešní době tekutých názorů a postojů.
Je škoda vojáků všech, vzácných zesnulých. Dí moudrý : mrtvi jsou jen v očích bláznových.
Když jsme byli osvobozeni
22. 4. 2023
Již od samotného založení kostelíku se každoročně v slavné květnové dny setkáváme abychom ... Proč se vlastně setkáváme? U každého ta motivace může být trochu jiná. Jeden přijde, protože byl zvyklý pravidelně 78 let oslavovat v květnu konec války. Další proto, že je volno a u nás se pořádá akce. Třetí má prostě prostory kostelíku rád a tak nemůže chybět. A u čtvrtého se všechny předchozí motivy mísí. A je to tak dobře, protože vše výše napsané je pravdivé. Ovšem největší a základní pravdou je skutečnost, že bez tehdejšího osvobození bychom tady z největší pravděpodobností nebyli. A to už je pádný důvod proč v sobotu 6.května v 11.00 přijít do kostelíku v horách a poděkovat. Děkování je v poslední době takovou nepopulární disciplínou, ale je v olympijských kruzích (tedy tam nahoře) jednou z nejvíce ceněnou kategorií. Co nás tedy v máji čeká a nemine? Na úvod položíme květiny díků, zazpíváme tradiční vojenskou píseň a následně začneme sloužit panychidu za válečné zajatce zvěčněné na stěně památníku. Přitom budou znít známá jména asi 1 500 vojáků spjatých s Jesenickem. V rámci sobotní chvilky poezie uslyšíme anglickou báseň Rudyarda Kiplinga z roku 1895 pod krásným názvem Když. Děkuji Mirkovi Buráňovi za upozornění, že stále existuje a může k nám promluvit. V próze poté zalistujeme v knize největšího znalce ikon 20.století Leonida Uspenského a ocitneme se v dramatické době občanské války v Rusku před sto lety. Poté se na minutu odmlčíme a po opuštění kostelíku a války se občerstvíme životu sladkou medovinou a jinými dobrotami. Máte něco lepšího v sobotu dopoledne na práci?
Dvé smysluplných slov mám na zřeteli stálém, ven z Babylonu válek a tam v mírový Jeruzalém.
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27