Aktuality
Příspěvky
Vize v roce 2018
9. 1. 2018
Slovo vize je odvozeno od vidět a značí ponor do věcí budoucích. Pokusme se tedy s kostelíkem vnořit do futuristické řeky s názvem 2018. Vize první - jeden dobrý dárce nám chce darovat zvon a tudíž je třeba postavit zvoničku. Vybetonovaný čtverec je na ni již připraven a tak doufám, že najdeme i návrh jejího vzhledu, peníze a kvalitní řemeslníky. Snad tím zrealizujeme slova písně jednoho českého slavíka Už z hor zní zvon... Vize druhá - tůňka u kostelíku je líhništěm neutuchajícího života a hostí množství živočichů a rostlin, ale nějak nám začíná zarůstat řasami. Snad si s tím matka příroda poradí, ale my netrpěliví otcové ji v tom chceme pomoci. Rádi bychom napojili tůň trochou vody z blízkého potoka a tím ji dodali žádoucí kyslíkové živiny. Při té příležitosti také poprosíme našeho dvorního architekta pana Kaňka o návrh baptisteria(křtitelnice) umístěného před tůňí. Vize třetí - máme již podklady od CHKO na informační panel o rostlinstvu a živočišstvu v okolí tůně a také naše informační podklady prezentující kostelík. Spojíme to dohromady a pan Neuwirth doufáme vytvoří působivý panel či panely umístěné u cesty. Vize čtvrtá - byl nám darován milou paní z Domu u Markétky, historický opracovaný mramorový blok, který by měl u kostelíku vytvořit stůl (mensu) a dát u laviček prostor ke stolování. Tolik hmotné vize a příště zkusíme načrtnout skicu těch vizí nehmotných.
Co se v kostelíku děje, když se nic neděje
8. 1. 2018
Také vás napadlo jak to vypadá v kostelíku, když se v něm nepořádají větší akce. Takže ráno po kuropění se kostelík odemkne, zhasí se tam svíce, která v něm hoří celou noc a zapálí se denní svíce. Takřka stále v něm něco září. Aktuálně je-li sníh tak kovové oklady ikon zrcadlí bělobu padlého sněhu. Je tedy odemčeno a podle situace se trousí turisté a návštěvníci. V letních měsících od května do listopadu sloužíme odpoledne ve všední dny akafisty (to jsou asi půlhodinové modlitby na rozličná témata) a jednou týdně sv.liturgii. Taktéž v létě zhruba na měsíc se scházíme s dětmi na přívesnickém minitáboře, kde probíráme velké postavy biblické historie, zpíváme, řešíme logické záhady a podobně. Loni jsme sehráli i divadelní kus o jedné schopné dívce jménem Ester. To vše v kostelíku. A pak přichází večer, zapaluje se večerní svíce a někdy kolem 21.00 přichází takřka denně tajemná paní z Dolní Lipové, má to k nám nahoru asi 2,5 kilometru. Zapálí si svoji svíčku posedí, rozjímá a modlí se. Praktikuje to už asi skoro 2 roky, kdy denně ujde svých 5 kilometrů což vynásobeno dává dohromady přes 3000 našlapaných km. Mohla jít s touto délkou do Compostelly, ale zdá se že lze chodit i do Horní Lipové. Klobouk dolů. Samozřejmě také v kostelíku křtíme, loni to bylo 6 nových pravoslavných a jedna řecko-nicaragujská svatba. Po 22.00 se kostelík zamyká a je určen pro výmluvné mlčení vnitřního prostoru. To je takřka vše, když se v kostelíku nic neděje.
Nedávné vánoční zpívání
8. 1. 2018
Takřka každý "normální" člověk je na štědrý den a silvestr doma. Nicméně čest stovce výjimek, která přišla v tyto dny na vánoční notování do kostelíku. 24.12. je datum, které stále ještě působí na naši mysl jako magnet. Přitahuje do sebe vzpomínky na dětské dárky, domácí přípravy a snad ještě něco navíc. To něco navíc se snažíme zprostředkovávat při našich akcích v našem lipovském "šestiúhelníku". Na rozdíl od toho bermudského geometrického útvaru se zatím u nás ještě nikdo neztratil, spíše doufáme v opak. Kostelík zněl písněmi ze zpěvníku, které někteří pějí již třetím rokem a tak jsou v podezření, že zpívají po paměti. Což se ukázalo naplno 31.12. kdy večerní prostor ozařovala jen blikavá světýlka svící a tak mnohým sloužila jen vlastní paměť. Jednotlivé koledy byly prokládány jak vánočním slovem, tak svařeným vínem. Je to ideální výstuž našich hlasů, neboť stejně jako loni se odezpívalo všechno z nabízených písňových pokrmů. Kdo nevěří, že melodie může zasytit, tak ať zví, že po takřka dvouhodinové akustické hostině jsme byli hojně naplněni.
Váleční veteráni 2017
8. 1. 2018
Minulost není učitelka, ale dozorkyně, která nemilosrdně trestá naše prohřešky. To je motem a důvodem našeho historického ponoru do časů dávných. 11.11. v 11 hodin 11 minut jsme opravdu stáli jako jeden muž (a několik krásných žen) před památníkem obětem válek v Horní Lipové. Foukalo, lehce padal sníh a tak nikdo nepochyboval, že je svátek sv.Martina a zároveň den válečných veteránů. Biskup Izaiáš majestátně odsloužil panychidu, Zdeněk Korčián krásně četl hrůzné vzpomínky na zajatecký tábor a poezie válečných veršů spolu s hymnou nemohla nikoho nechat chladným. Po hodině u památníku jsme sešli dolů k Magacíně, která nás svou teplou náručí objímala ještě další dvě hodiny. Hostina skládající se z přinesených pokrmů místních kuchařek (jak je ta slezská gastronomie pestrá) a mimořádné svatomartinské víno spolu s francouzským ciderem nasytila a napojila šedesátku přítomných uctívačů historie. Takže si spokojení můžeme lépe domyslet, že velká historie přichází k malému člověku přestrojená za jeho život.
Resty roku 2017
8. 1. 2018
Bilancování je slovo, které patří na úvod nového roku a proto se vraťme do některých okamžiků toho prošlého. Jeho vrcholem byla snad májová oslava dne vítězství, kdy se na lesním hřbitůvku v Domašově, sešla velmi pestrá společnost. Pracovníci ambasád a generálních konzulátů, příznivci nedávné historie v uniformách, spisovatel z východní země, biskup šumperský s duchovenstvem, vojenský kaplan, ale také "obyčejní" lidé. Vznikl velice zajímavý koktejl se složkami, které se běžně nesetkávají a které daly vzniknout jedinečné atmosféře jarního dne. Již samotná cesta lesem byla pro mnohé poutí v tichu a přípravou k panychidě za zesnulé sloužené na překrásném místě vprostřed bukového lesa. Ona bohoslužba je výrazem vděčnosti, která nese lidský život k smysluplné věčnosti. Je padesát zúčastněných hodně nebo málo? Nevím. Ale přítomnost mladých lidí dává naději, že snad za padesát let v květnu 2067 nebude u hřbitůvku pusto. Následné posezení v lovecké chatě spojené s besedou s ruským spisovatelem A.Varlamovem mělo ráz družného víření okolo kultury, historie a politiky. Následně o naší akci psal na celou stránku týdeník Pražský expres a tak snad v hlavním městě si nemyslí něco o liškách, které na Jesenicku dávají dobrou noc.
Zpěvy doby vánoční 2017
15. 12. 2017
Je mi ctí opět vás pozvat na konci roku do kostelíkového šestiúhelníku na zpěv koled a vánočních písní. Tentokráte se bude jednat o dvojí zpívání a oba termíny jsou v časech velmi "frekventovaných". První se uskuteční v neděli 24.12. v 11.00 (dopoledne), kdy vrcholí štědrovečerní přípravy, ale snad právě proto je dobré si na hodinku odskočit a nadýchat se čerstvého vzduchu při zpěvu. Druhý termín je ještě více "šibeniční". Jedná se o silvestrovský večer 31.12., kdy nejprve v 17.00 poděkujeme za vše dobré i jiné v roce 2017 a potom v 17.30 se znovu ponoříme do společných zpěvů. Kostelík bývá v oba dny průběžně temperován, svařené víno zvýší teplotní komfort na maximum a souzvuk tónů nás přenese do krajiny našeho dětství. Každý příchozí si odnese vánoční přání vyrobené opět s velkým citem dětmi z místní školy pod vedením paní učitelky Šustrové. Věru skoro se chce trochu parafrázovat pravdivá slova písničkáře J.Nohavici - pokud se zpívá (vánoční píseň), tak ještě se neumřelo!
POZVÁNKA NA DEN VÁLEČNÝCH VETERÁNŮ 2017
6. 11. 2017
Rok se s rokem sešel a je tu opět magické datum 11.11. a tedy připomínka válečných obětí a veteránů. Tentokráte toto datum padlo na sobotu a tak si tedy můžeme dovolit luxus slavit ho jako v Británii přesně v 11 hodin a 11 minut. V onu sobotu bude tedy u památníku přítomno osm jedniček, zatím blíže neurčený počet přítomných, dále jeden biskup a jeden kněz. Budeme sloužit panychidu za zesnulé, opět číst z dramatických osudů jednoho válečného zajatce, recitovat poezii, střílet čestnou salvu a zpívat hymnu. Poté se přesuneme tentokráte do Magacíny u Kovárny, kde z přinesených pokrmů místních hospodyněk, upečené husy a prvního sv.martinského vína vytvoříme hostinu a tradiční sousedskou sešlost. Zkusme tedy ve volný sobotní den, v čase kolem poledne udělat něco pro sebe i pro naše bojující předky.
Slavný májový den
7. 5. 2017
Květen má většina čtyřicátníků a výše stále ještě ve své mysli zakódovaný jako měsíc, kdy skončila 2.světová válka. A je to dobře, že skončila a že to máme v hlavě zapsáno. Zapomínání totiž jak víme z vlastní individuální zkušenosti je věc bolestná, nejinak je to i na skupinové úrovni. Jedna taková nezapomínající skupina se sejde v sobotu 13.května u penzionu Richard ( Domašov 151), aby odsud v 10.00 vyšla k nedalekému lesnímu hřbitovu válečných zajatců v Borku. Zde bude biskup Izaiáš sloužit panychidu za zesnulé vojáky (spolu s vojenským kaplanem AČR), generální konzul Ruska pronese projev, položíme věnce a svým úsilím se můžeme přiblížit k naplnění pojmu pieta. Poté společným stolováním ( ve 12.00 v penzionu Richard) stmelíme svazek zúčastněných a od 13.00 s ruským spisovatelem Alexejem Varlamovem budeme diskutovat k tématice válek a revolucí 20.století. Po skončení rozpravy se přesuneme do České vsi do muzea válečných zajatců, kde zakončíme májový den ve společnosti pana Janase. Není toho mnoho co můžeme z pocitu vděčnosti udělat pro vojáky po třičtvrtě století, ale snad to bude stačit. Jistěže jste v tento šťastný třináctý den také srdečně zváni.
Co přinesl duben
4. 5. 2017
Čtvrtý měsíc roku měl v sobě spousty událostí.Tedy jen telegraficky. Stavbou roku Olomouckého kraje jsme se nestaly, konkurence byla opravdu velmi silná a vítězily takřka jen stavby z Olomouce se silným finančním zabezpečením. My jsme měly také "spirituální" zajištění, které nás však skrze porážku v soutěži uvedlo do pravdivosti základní duchovní poučky, která zní - "Krása porážky a osvobození od úspěchu". Takže pokud se s touto filosofií (láskou k moudrosti) ztotožníme, tak jsme vlastně vyhrály. Druhou událostí byly dozajista velikonoce, Pascha Kristova, kde v dobách volných dnů proudilo do kostelíku množství lidu. Jak na velikonoční tvoření, tak i na zpěv spirituálů. Podobně jako loni to byly většinou rodiny s dětmi (odhadem 80), které vydržely celé dvě hodiny malovat vajíčka, plést pomlázky, vyrábět panenky a tvořit s pedigem. Tichá radost z vlastní ruční práce jim byla jistě velkou odměnou. Poděkování patří našim instruktorům a "navračečům" ke kořenům - P.Šustrové, p.Čeladníkové, p.Zbrankové a jedinému muži p.Voženílkovi. Zpěv spirituálů byl tentokráte podepřen doprovodnou kytarou jejíž rytmus nás udržoval v mantinelech originálního zpěvu skupiny Spirituál kvintet. Padesát přítomných zpívajících hlasů tak bylo vrženo do vody, která byla hlavním motivem většiny písní i průvodního slova. Opět je dlužno dodat, že se zpívat nebojíme a postupně jistě dosáhneme (nebude to za rok ani za dva) úrovně autentických černých otroků na plantážích. Na bílou sobotu odpoledne se v kostelíku konala také křestní slavnost a po ní v tmavém večeru plály svíce velikonoční jitřní bohoslužby. Jeden den a naplno využitý čas a prostor od rána do večera. Dva dny po skončení svátků zavalilo množství sněhu (60 cm) naše hory a tak nás někteří spoluobčané v žertu obviňovali z nekvalitního vynesení Morany(zimy) ze vsi. My jsme jim ve stejném duchu opáčili, že vynesení bylo jako obvykle provedeno "profesionálně", ale menší účast (asi 25 osob) zapříčinila jeho neúčinnost. Tak takhle se zapadlí vlastenci v dubnu bavili.
Dvě jarní akce
25. 3. 2017
Duben je letos měsícem velikonočním a tak na nás čekají minimálně dvě události, které již dobře známe. Již 1.dubna (nejedná se o apríl) se v sobotu ve 14.00 sejdeme U ospalého heligonu, tam již bude připravena vyšňořená smrtka (morana, mařoch) se kterou budeme pomalu scházet dolů do vsi. Opět bude Zdeněk předvolávat jarní sousloví, my je budeme opakovat a tím zvedat hladinu radosti v našem nitru. Jak jednoduché a jak účinné. Na mostku u penzionu Kovárna dojde k trojímu "trestnému" činu. Nejprve bude pachatelka letošní zimy kamenována, poté zapálena a nakonec pro jistotu jejího definitivního konce shozena do koryta potoka a tam utopena. Jde o drsný a krásný zvyk našich předků, poté je vyzvednuta panenka symbolizující nové Léto a ta je vnesena do Kovárny, kde s ní chvíli pobudeme při sousedském rozhovoru. Druhá událost se týká již velikonoční bílé soboty a odehraje se v památníku a kostelíku. Po loňském úspěchu bychom rádi zopakovali od 9.00 tvořivou dílničku, kde nás zruční lidé naučí plést pomlázky, dělat píšťalky, malovat kraslice, tvořit lýkové panenky a další dovednosti. Je to příležitost nejen pro děti, ale i dospělé se něčemu přiučit. V 11.00 na tom samém místě nalistujeme v připraveném zpěvníku skladby z repertoáru skupiny Spirituál kvintet, které nás přenesou do dalekého Izraele a událostí jenž hovoří velmi silným jazykem. Velikonoční čas je spolu s vánoční dobou okamžikem, kdy člověk se sváteční myslí může přijímat něco z tajemství našeho světa.
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28