Aktuality
Příspěvky
Předjarní koncert
16. 3. 2017
Půlroční rytmus ve kterém pravidelně navštěvuje naše údolí Jeseného potoka pěvecký sbor ze Šumperku se včera večer přihlásil svou telefonickou pulsací. Při pohmatu jsme diagnostikovali, že již tuto sobotu 18.3. v 16.30 se dvacítka zpěváků a zatím blíže neurčený počet diváků vměstná do našeho kostelíku a památníku. Letos to bude překvapivě jinak, zpěváci v minulosti koncertovali po večeři a pozítří budou zpívat na lačno. Díky tomuto posunutému času je poprvé uvidíme za denního světla, neboť dříve zpívaly vždy za šera či tmy. To budou překvapení. Důvodem je to, že v kostelíku nemáme elektrické světlo a pěvecký sbor bude zpívat novinky z not, které ještě úplně nemá ve své paměti. Jste tedy zváni na oslavu pučícího jara ( v okolí památníku se to začíná bělet sněženkami ) a samozřejmě především na melodie a slova krásné hudby.
Stavba roku
21. 2. 2017
Znáte nějakého architekta? Znám dva, pana Kaňka a pana Le Corbusiera. Ten první navrhl náš kostelík a ten druhý řekl jednu památnou větu.Cituji - "Kostel je ta nejvíce svobodná stavba, kde je její funkce redukována jen na výsostnou službu Bohu." Protože máme oba architekty rádi, tak je náš spolek v zastoupení přihlásil, jako tvůrce kostelíku a památníku, do soutěže Stavba roku 2016 Olomouckého kraje. Dva roky tato soutěž shromažďuje nejlepší stavby a v naší kategorii je konkurence největší (něco přes dvacet přihlášených). Pan Kaněk dodal text plný tajemných architektonických slov a výtvarník pan Neuwirth tato slova spolu s fotografiemi oděl do výstavného panelu. V březnu porota vyřkne verdikt o vítězi a v dubnu budou nejlepší panely k vidění na veletrhu Stavtech v Olomouci. Jistě, nemáme žádné pozemské lobby v hodnotící komisi a tak si neděláme iluze o umístění. Avšak budeme se snažit "uplatit" modlitbami Nejvyššího hodnotitele všehomíra, aby nám byl nakloněn. Koncem příštího měsíce podáme zprávu jak byla naše "korupce" úspěšná. Takže někdy na shledanou v nejvíce svobodné stavbě na světě (přece jenom nějaký primát). .
Pohledy na koledy
2. 1. 2017
Vánoční čas, který zdánlivě již minul, má tu moc zjevovat se ve vzpomínkách a tím k nám znovu přicházet. Ano trojí zpívání vánočních písní máme za sebou, mnozí jste při nich byli více než přítomní a pro některé chybějící je následující malá paměťová repríza. Je štědrý den, blíží se jedenáctá hodina, venku je málo mínus, uvnitř v kostelíku zase málo plus. S napětím očekávaná lipovská "padesátka" přítomných příchozích zaplňuje prostor a v lehkém ševelení hlasů zní úvodní majestátná Adeste fideles. Rázem jde každodennost stranou a svátečnost začíná panovat mezi šesti zdmi kostelíku. Zpíváme všechny sloky podmanivých písní a v nich cestujeme do Betléma, do různých zemí (zpíváme koledy devíti národů), k našim předkům (kteří kdysi pěli to samé jako my) a snad i k zatím nepřítomným potomkům (kteří se to než skrze nás předky nenaučí). Svařené víno zde přítomné, dle tajné receptury, dává pozvedat hlasům průměrným ke skvostnosti a hlasům výborným k nebeskosti. Ano takovéto divy se v kostelíku děly. Vrcholem koledování byla známá píseň My tři králové, která byla přezpívána ve své plnosti 32 slok s rozdělením na ženský, mužský a smíšený chór. Po jejím dokončení nastalo velebné ticho, a v něm jsme se stali alespoň na okamžik součástí Tajemství, které je na výsost mlčenlivé. Mezi jednotlivými koledami k nám promlouval z minulosti Albert Einstein a svými jednoduchými a zároveň geniálními myšlenkami rámoval společnou hodinku. V závěru slunečného dne každý přišedší obdržel vánoční přání krásně vyvedené žáky místní školy (děkujeme paní učitelko) a také svazeček léčivých bylin k upotřebení, aby nám tak vydržela ta zlatá dobrá mysl. Druhé setkání ve čtvrtek 29.12. mělo podobnou atmosféru, přišlo 40 "jiných" lidí, kteří prve nemohli (mnozí byli dokonce až z centra Prahy). Ale co mohli to udělali, přezpívali totiž všech 27 koled přítomných ve zpěvníku. Opravdu velký výkon a to bez snížení výsledné kvality. Vskutku vánoce jsou časem podivuhodným a i v naší české kotlině mají svoji moc. Třetí a tedy silvestrovské setkání bylo v 18.00, v době kdy většinová společnost dodělává obložené chlebíčky, připravuje ohnivou pyrotechniku a kontroluje zásobu alkoholu, jsme se odhodlali k alternativě (alespoň dočasné). Sloužili jsme půlhodinové Díkůvzdání za vše dobré i hořké v roce 2016. Měli jsme za to,že tu budeme jen tři "odlišní", vskutku v tomto počtu jsme ve tmě začínali. Jak postupně zněla oslavná slova bohoslužby tak se dveře otevíraly a nakonec dvacítka přítomných se svící v ruce rozžala prosklený chrám, že do daleka zářil jako maják pro bezpečnou plavbu ve vlnách roku 2017. A poté již naposledy zněly asi hodinu zpěvy doby vánoční. Jedna z pějících dam z Rychvaldu, již loni přítomná, nám přitom zdělila, že použila příkladu společného zpívání i ve svém městečku. Inu nebylo snad krásnějšího "nehmotného" dárku. Budeme-li tedy živí (zdravý není nikdo) tak na shledanou 24.,29. a 31.prosince L.P. 2017 při zpěvech v době vánoční.
Divadlo světa
17. 12. 2016
Ke konci roku se člověk intuitivně vrací k některým důležitým chvílím v toku 8760 hodin, kterými nás rok 2016 obdařil. S nadsázkou lze říci, že jsme všichni herci (lepšími či horšími) na jevišti světa, nasazujeme si různé masky podle situací ve kterých se ocitáme. Proto jsme v červenci s dětmi vyzkoušeli jaké to je, hrát jistou roli a být při ní hodnověrný. V rámci přívesnického minitábora jsme nacvičili celkově tři hry se zpěvy, které byly sehrány na žulové dlažbě (která znamená svět) před kostelíkem. Při této příležitosti jsme založili prozatimní divadlo s názvem LIPOVITAN (neboť v Lipové je každý vítán) a prvním kusem se stala výpravná hra Eliáš aneb sám proti všem. Za týden byla nastudována dvojka - Mojžíš aneb 11 ran egyptských a na závěr to byl Jonáš v útrobách mořské ryby. Konala se vždy premiéra a den poté derniéra, tedy celkem šest vyprodaných představení pod širým nebem. Mladí herci z Říčan, Babic, Opavy a Lipové hráli své role, dvojrole, trojrole s obrovským zaujetím a diváci z řad místních obyvatel a turistů nešetřili aplausem. Písňové texty vždy hodící se k probíhajícímu ději byly vybrány z nekonečného repertoáru skupiny Spirituál kvintet. Ano žel i opona tohoto roku se pomaličku zatahuje a tak nezbývá než poděkovat všem hercům i nehercům, kteří s kostelíkem a památníkem v horách měli, mají a snad i budou mít něco společného. Kéž jsme zapsáni mocnou pravicí k dobrému roku 2017.
50.000
1. 12. 2016
Co asi tato vysoká číslice v nadpisu může znamenat? Je to výše sponzorského daru nebo snad množství let do konce světa? Ne, je to něco daleko krásnějšího. Jedná se o počet vstupů na naše webové stránky od jejich založení v polovině roku 2013 až do včerejšího dne. Nevím jestli je to moc či málo, každopádně jsou to kulatiny, které mohou vést k malému bilancování. Množství návštěvníků může kromě virtuální zvědavosti vyjadřovat i zájem o dění v reálném kostelíku a památníku. Těch co prošli na vlastních nohách dveřmi stánku ducha i paměti od otevření v srpnu 2014 do podzimu 2016 bylo okolo 7.000. Což v našem zapadákově (mnohé věci, jak jsme zjistili zde do sebe dobře zapadají) je povzbuzující. Kdo jsou oni návštěvníci? Největší část tvoří každodenní turisté, kteří nasyceni Lesním barem loví další místo k vyfotografování. Dále jsou to stálí účastníci našich tradičních spolkových kulturních a společenských akcí. V menší míře příchozí na bohoslužby a zájemci o duchovní rozměr lidské bytosti. Pak je tu kategorie příznivců historie či potomků jak válečných zajatců nebo padlých v obou válkách, jejichž jména jsou v památníku zvěčněna. A nakonec je tu poslední záhadná skupinka jednotlivců, kteří přichází ke kostelíku po zešeření a zapaluje svíčky v tichu houstnoucí tmy. Náš kostelík má totiž jednu velkou přednost, je otevřen od východu slunce až po dobu odebírání se ke spánku. A tak tedy slouží různým návštěvnickým kategoriím, přesně tak jak byl zamýšlen. Nuže, padesátitisícovka byla překonána, před námi je další náročný výstup k nejbližšímu vrcholu.
Třikrát na sklonku roku
28. 11. 2016
Známé ruské úsloví praví "Bog ljubit trojicu", tedy má rád věci vyskytující se v trojici. Nelze tomu než přitakat a připravit se na tré zpívání koled v kostelíku. Právě dnes se začal na Lipovou shůry snášet bělavý sníh, teplota počala být negativní a příroda jakoby zatuhla v očekávání. Je tu postní čas, adventní doba a s ní schopnost se něčeho vzdát a něco podstatné očekávat, to vše přichází na scénu. Nezvyklé Ticho je vůkol nás, až z něho mrazí neboť jsme mnohdy oblečeni do navykle špatného hluku. Toto pokojné zimní mlčení bude načas přerušeno hlasy s tradičními vánočními koledami a zpěvy vyprávějícími ten dobrý starý příběh... Poprvé se sejdeme v sobotu 24.12. v 11.00, opakovat budeme ve čtvrtek 29.12. opět v 11.00 a vše završíme v sobotu 31.12. v 18.00, kdy Díkůvzdáním a následným zpěvem písní zakončíme kalendářní rok.Příroda je nachystána i nebesa chtějí dát rosu a tak je to teď už jen na nás.
Překvapivé zpívání
15. 11. 2016
Dvakrát do roka o víkendu se ubytuje v nedalekém penzionu Pod smrkem šumperský pěvecký sbor a trénuje své hlasy. A při tomto svém počínání, po večeři, když se setmí přicházejí jeho členové do našeho kostelíku prozvučit naše stěny i nitro. Bývá to překvapivé, většinou zavolají den předem a tak na koncert s pozvánkou oslovíme jen pár sousedů. Tuto sobotu to u nás bylo 20 (zpěváků) na 20 (posluchačů) a byla to šťastná remíza. Ve chrámové tmě při jediné svíčce zní neviditelný zpěv jakoby vycházející odjinud a pozvolna tvoří v srdci sváteční rozpoložení. Původně avizovaných 20 minut zpěvu se postupně mění na 40 minut, ale to nikdo nevnímá, protože zpěv má tu moc někdy proměňovat čas, prostor i nás. Proto se již těšíme na jarní soustředění šumperských hrdélek, která jako dávní alchymisté pokusně proměňují obyčejnost v mimořádnost. Velmi děkujeme, že můžeme být přítomni při této večerní laboratorní práci.
Den válečných veteránů 2016
12. 11. 2016
Po válečných nocích přichází rok co rok mírový den 11.11. Ten letošní připadl poprvé co ho v Lipové slavíme na pátek. Poletovaly i drobné sněhové vločky, jakoby dotvrzení toho, že nejenom Martinské pranostiky, ale i svět kolem nás začíná fungovat jak by měl. Včerejší setkání u pomníku bylo postaveno na literárním slově, kdy jsme modlitbu, báseň a úvahu četli z útlé knihy Romana Brandstaettera, židovského autora, který za války přišel takřka o vše. A přesto nebo spíše právě proto je ve své básni Hamburk ochoten odpustit pachatelům. Odpustit, ale ne zapomenout. Jak sám říká, nemůžu zapomenout na ty hrůzy, neboť jsem sám součástí svých mrtvých. Tato myšlenka je klíčem k tomu proč se scházíme - jsme v rozličných způsobech částmi svých mrtvých, ať už geneticky nebo mentálně. Pietní rozměr setkání je jako každoročně doprovázen světlem odcházejícího dne (začínáme vždy v 16.00, zdůrazňuji pro ty co přicházejí v jiný čas) a končíme za tmy, kdy září pouze svíce naděje na pomníku. Naděje, že nepřibudou nové, čerstvé monumenty. Druhá část našeho setkání má také radostnou podobu následné hostiny U ospalého heligonu, která vyvažuje v našem nitru tíhu předešlého válečného závaží. Při pojídání přinesených sousedských pokrmů a zpěvu písní se život a konec pracovního týdne hned jeví krásnějším. Děkujeme všem, kteří se na tomto dni podíleli, nebudeme je jmenovat, jsou to stále ti samí "pachatelé", jenž jsou "nepolepšitelní" a snaží se pomáhat nejen proto, aby se před předky nemuseli jednou hambit.
Pozvánka na 11.11.2016
3. 11. 2016
Je odvěkou lidskou touhou zadržet čas, podobně jako mnohé jiné touhy zůstává tato neuskutečněna. Čas, ale zcela jistě můžeme trochu přibrzdit, pomyslným pedálem je naše vzpomínání na věci a lidi minulé, kdy byť přítomni v dnešku se přenášíme do včerejška. A toto naše dvojí přebývání v čase vytváří zvláštní fyzikální napětí, které zpomaluje jednak naše vlastní zapomínání a také rychlost moderní doby. Jako každoročně na sv.Martina, který tentokráte připadl na pátek, se v 16.00 sejdeme u pomníku obětem válek v Horní Lipové. Jsme tradiční lidé a proto, je-li to možné děláme dobré věci, tak jako v minulých letech. Program je tedy nepřekvapivě následující - krátká panychida za vojáky, báseň Na flamberských polích, čestná salva Javornické dělostřelecké gardy, státní hymna, hudební okénko. Četba válečných análů nás tentokrát přenese z první do druhé světové války do blízkých Supíkovic, kde v zajateckém táboře prožil svůj působivý příběh muž jménem Horace Greasley. Budeme číst z loni vydané knihy s názvem "Zpívají ptáci i v pekle?", která kromě nás zaujala i hollywoodskou režisérskou hvězdu S.Spielberga, jenž uvažuje o jejím přenesení na filmové plátno. My 11.11. továrnu na sny předběhneme a něco se dozvíme nejen o údělu válečných zajatců. Po skončení pietní chvíle se přeneseme na krátkou chvíli do Domu u ospalého heligonu, kde si budeme povídat , hodovat si a popíjet si nové víno. Předem děkujeme všem co přinesou domácí produkty v jakékoliv podobě.
Letní pouť v Horní Lipové
25. 8. 2016
Letošní srpnová pouť měla svůj zvláštní zvukový půvab. Poutníci byli přivítáni takřka čtyřicetičlenným pěveckým sborem Minstrel z polského města Plock a jejich úvodní latinské a polské chorály se nesly daleko obcí. Zbylou částí putování zněl prastarý kulturní jazyk - řečtina v intimním provedení ženského sboru Chorodia Agiu Georgiu. Samotnou pouť za standartami a křížem vedli o.Daniel a o.Josef s tématem lidské zralosti a smyslu stáří, které jakoby nabízela sama okolní majestátná takřka podzimní příroda. V pěti zastaveních, kde byl vždy čten chvalozpěv, poutníci byli proslovy vybízeni k přijetí smyslu svého osobního dozrávání a zároveň k odevzdávání (nelpění) na věcech sice důležitých, ale žel pomíjejících jako je majetek, zdraví, moc a lidské ego. Pomalý krok, tklivé byzantské hymny tak poznenáhlu navodili ztišující rytmus, který dal poutníkům prostor k obrácení své pozornosti k nitru a k hledání pokladu (moudrosti), která tam sídlí. Po hodině putování ke kostelíku a památníku válečným zajatcům asi třicítka přítomných byla v chrámu svědkem obřadu požehnání a posvěcení přinesených darů letošního krásného léta. Poté byly připraveny hry pro děti a asi dvacítka hudebních nástrojů z daleké Polynésie. Cíle akce bylo snad dosaženo. Lidé se setkali, poděkovali za dary okolní přírody a budou posíleni dál pokračovat ve své osobní životní pouti cestami více nebo méně křivolakými.
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28